...Jenže stále se Zdenda zdál být poněkud nesvůj. "Medivh...a můj zástupce?" pravil jakoby pro sebe. Začali se mu dělat mžitky před očima až málem omdlel. "Medivh a můj zástupce.." opakoval...
Mezitím kdesiKain procházel domovem Lilith. Fascinoval ho tento mohutný gotický hrad vytesaný do skály a na nejvyšším, hlavním nádvoří zdobený majestátnou gotickou katedrálou. Každý večer ji zde hrál na mohutné varhany.
Vzpomínal si když ho na toto místo přivedla poprvé. Jak prvně vztanul na pevné zemi, ať už to mělo být kdekoliv. Přivedla ho do hlavní lodě a chtěla aby ji tak krásně zahrál jako kdysi. "Ale já na to přece neumím." bránil se.
"Ale drahý. To ty jsi mě přece učil na ně hrát. Zahraj, zahraj mi lásko. Prosím." žádala Lilith. Pohladila ho po tváři a nevinně se usmála.
"Tak tedy dobrá." opověděl Kain. Sedl si a začal hrát. Hrál jako by ty varhany byli součástí jeho samého. Měl z toho takovou zvláštní radost. Lilith mezitím přistoupila k vaně jenž stála uprostřed a byla naplněna červenou tekutinou, jen na hladině plavaly květy černých růží. Shodila ze sebe své černé, sametové šaty a ladně vstoupila dovnitř.
Kain se pousmál a zahnal tuto myšlenku. Vydal se dál na prohlídku. Bylo zde mnoho dveří a většina z nich byla očíslovaná. Vystoupil až do nejvyšší věže kde stály okované, staré dveře a na nich číslo 456. Za nimi slyšel nějaké hlasy. Natáhl ruku aby je otevřel. Náhle však ucítil na ní jemný chlad. Věděl kdo to byl.
"Ne, prosím neoteívrej je." řekla Lilith
"Proč?", zeptal se Kain "Co za nimi je?"
"To...ti nemohu říct lásko. Ale slib mi, že už sem nikdy nepůjdeš ano?" prosila Lilith
"No", zarazil se " ...dobrá." opověděl Kain
"Děkuji ti Zlotíčko." usmála se na něj a políbila ho. Dlouze. Kain jí pevněji sevřel ve svém náručí. Rudce se sunuly k pasu a poté ještě níž...
zpět k našim hrdinům"Tak hele", pravil Zeratul "Mám plán"...
//jej, jsem se trochu rozepsal

//