Jeden z duvodu, proc je SC2 unikatni je ten, ze to, jak jste na tom s psychikou hrozne moc ovlivni hru. To, jak clovek hraje, jak dobre nebo spatne ovlivnuje jestli jsme nastvani, smutni, nebo naopak rozjareni, v klidu a soustredeny. Do dneska strasne blbe snasim prohry. Na mne takove to medove 'je to jenom hra' nebo 'z proher se ucis' proste nejak nefunguje. Prohra = fail. Takova kratka, ale docela srozumitelna analogie pro muj styl uvazovani. Tak trosku zavidim lidem, co proste jen prohru vezmou s chladnou hlavou a jedou hned dal. Predstava, ze clovek drti pul hodiny zapas a pak udela malou chybicku, ktera ho ale stoji hru...k vzteku, smutku, k placi, zalezi na uhlu pohledu a na povaze jedince. Nejsem fanousek Idry, ale v jednom mu rozumim - SC je proste hra, ktera umi pocuchat nervy, a jakoze poradne.
Ze sve zkusenosti vim, ze kdyz je clovek nastvaney z proher, nema moc smysl pokracovat dal. Jak tu kdosi zminoval Skyrim; to je treba i pro mne dobra uvolnovacka - Ja jsem si vice-mene musela dat prestavku od SC2 na delsi dobu (cca posledni mesic, minus par usmudlanych her), protoze mne neskutecne doziral pocit, jako kdybych uz se dal ani nezlepsovala. A kdyz se clovek zasekne na jednom bode, je to alespon pro mne, asi ten nejhorsi mozny trest. To uz jsem pak sla do hry s tim, ze jsem byla nastvana a otravena - coz jaksi postrada smysl a bylo mi jasne, ze to chce proste time-out. Cas vychladnout, najit si odstup a probrat si to sama se sebou, zahrat jine hry, s vyhledem, ze se pak vratim odpocata a mozna i s novym nadhledem do SC2.
Takova trema a nervozita, ty taky udelaji svoje. Stuhle, studene prsty, tres. A nazdar bazar, nejake presnosti a rychlosti. A to nemluvim o schopnosti delani spravnych rozhodnuti za chodu hry. Treba lide, co maji strach z ladderu (a je to docela bezny problem, kdyz tak clovek cte ruzna fora)... jim doporucim zajet na par LANek.. tam vam tak potecou nervy, ze si pak, az prijedete zpet domu, budete u ladderu vice-mene piskat, vyzkouseno, funguje, ale na LANkach nervicky stale tecou, alespon v mem pripade..trema je holt sfina
Mne treba i dost pomohlo to, ze mam privatni ucet, ktery nikdo jiny nezna, takze zadny spam a urazky na to, jaka ze jsem to vlastne lama a proste trenuju tam, na svuj stary ucet skoro vubec nechodim a kdyz uz, tak jen za ucelem zablbnuti s prateli a nebo prave na ony LANky. To je ale krok, kteri nekteri proste nechteji podstoupit, preci jen, malokdo si chce kupovat dalsi ucet za podobnym ucelem.
Tema psychologie a StarCraft je moc krasne, dalo by se o tom napsat hodne dlouhe povidani. StarCraft muze cloveku hodne dat, mne rozhodne dal hrozne moc.
Kazdopadne, doufam, ze nikomu nevadi, ze jsem se tu trosku rozepsala, normalne jsem spise takovy to tichy krovi kdesi v povzdali co jen tise sleduje, ale tady jsem si nemohla odpustit maly postik.
Preju dobrou noc, nebo mozna dobre rano, odpoledne, vecer, zalezi na tom, kdy tohle ctete. Ja se jdu zase odplizit nekam do neznama a tise sledovat.