Každopádně, zde je čtvrtá část.
Přemýšlel jsem o tom co mi řekl Morphin. Učit mně bude po každém západu slunce. I když naše setkání bylo krátké a dost děsivé, měl jsem pocit jakoby o mně věděl všechno. Byl jsem velmi nervózní, ale taky nadšený, snad se konečně budu cítit trochu bezpečně. Ovšem, draci místo obvyklého ignorování, se na mně se zájmem dívali. Což mi rozhodně náladu nespravilo... Cosi velkého mi přletělo nad hlavou. Instinktivně jsem padl k zemi. Pomalu jsem zvedl hlavu, byl to mladý drak, který si posiloval křídla, náletáváním. Bohužel tentokrát si mě vybral jako cvičný terč. Potichu jsem zamumlal pár kleteb k čtyřnohým ještěrkám a rozhodl jsem se strávit odpoledne tím co vždycky, ležením. Tohle bude dlouhá noc.
Jakmile slunce začalo mizet za obzorem, vydal jsem se k Morphinovi. V okolí již nezbyli žádní draci. "Vítej!" pravil (naštěstí jen jeden) Morphin. "Tak jsem..." Morphin mě přerušil: "Pojďme dovnitř." Morphin byl malý vzrůstu, měl dlouhé bílé vousy a plešatou hlavu, a obličej měl přátelský, ale taky na něm měl pár jizev. Nutná oběť při soužití s draky, pomyslel jsem si. Na sobě měl šedé roucho s několika zlatými pruhy. Každopádně Morphin byl mistr překvapení. Čekal jsem jeskyni. Místo toho jsem vešel do domku z pálených cihel, s hliněnými nádobami, několika málo ampulemi s podivnými roztoky. a zaprášenou knihovničkou. "Posaď se," Morphin mi nabídl, kupodivu, dřevěnou židli a sám se taky posadil k dubovému stolu. "Myslím, že naši první lekci bychom si měli popovídat. Ráno jsem se ti nemohl věnovat," Morphin se zamyslel a pousmál se. "Dračí mláďata jsou jako děti, jednou jsem omylem zapomněl vytvořit bránu do mé vyučovací místnosti. První co je napadlo, bylo, že mi vyměnili flakónek na hojení ran s elixírem odvahy..." Myslím že si dokážeš představit kolik zraněných draků se odvážně stavělo na nohy a nechtělo se nechat ošetřit..." Snažil jsem si to představit. Vybuchl jsem smíchy. "No, víte mě by moc zajímalo jak to zde chodí, vy s draky žijete nejspíš hodně dlouho a tak..." Morphin se pousmál: "Jo jo, Kara neustále někam spěchá..." Tentokrát jsem Morphinovi skočil do řeči já: "Kara? Vy ji znáte??" Morphin se zamyslel. "Odkud začít? No samotné by se ji tě oživit nepodařilo, potřebovala někoho kdo zná pořádně dračí magii, ona je sice drak, ale její magické ndání v porovnání s purpurovými bylo ohromné. Což mi přijde ironické. Já jakožto člověk, se víc považuju za draka a k rituálu jsem použil dračí magii, ona jakožto drak, přebývá téměř neustále ve své lidské podobě a k rituálu přispěla lidskou magií. Každopádně jsem rád, že naše snažení nepřišlo vniveč." odmlčel se. Já jsem seděl s vytřeštěnýma očima. "Nedáš si čaj?" Trvalo mi minutu než jsem zareagoval: "Díky, za to že jste mě oživil." Morphin se usmál a začal ve vzduchu gestikulovat: "Budu to brát jako ano." Na stole se objevili dva šálky čaje. Morphin pokračoval: "No, k drakům se musíš chovat s respektem, byli zde dřív než ty nebo já. Prostě žádné dvojsmysly, nedůvěra, nic o čem bys o dracích pochyboval, ani žádné vtipy." Bezmyšlenkovitě jsem se napil čaje, byl výborný: "Vtipy? Vždyť já žádný vtip o dracích ani neznám." Morphin se nahlas zasmál: "Vážně ne? Tak to musíme napravit. Víš proč mají draci ocas? Ne. Aby nespadli dopředu když vypláznou jazyk. Hahahá." Moc vtipné mi to nepřišlo, ale můj hostitel se popadal za břicho smíchy. "Každopádně, naučím tě jednoduché kouzlo, postav se" Poslechl jsem. "Natáhni pravou ruku dopředu, ano, táák a zamiř se třeba... Na tu hliněnou nádobu. Představ si, že je to drak co tě chce rozseknout během tvé druhé zkoušky. Představil jsem si že místo hrnce tam stojí drak ve zbroji... "Nejde to... nic se neděje" Morphin mě praštil do zad. Vyjekl jsem... A hrnec se rozlétl na prach...
Konec čtvrté části...
_________________ "Zabít nebo být zabit není nic nepřirozeného... Narozdíl od života beze smyslu." "Dlouhý styk se zlem, stejně jako s dobrem vede k tomu, že v něm člověk nalezne zalíbení..." -Lucius Annaeus Seneca Můj YouTube blog Rytíři!
|