StarCraftCZ.com

Je mi líto, ale to boje s démony se v nejbližší době pouštět nebudu, takže máš docela volnou ruku, V druhá kapitola se bude věnovat hlavně mého výcviku v dračí společnosti

Nemohu to vydržet a dopisuji druhou část

''Mám je vím kde sou!!!''Vykřikl Firmar.''Buď opatrný''Řekl mu Feghard a hned na to se Firmar teleportoval za vrahama Zoubka

V HOSPODĚ
V hospodě hrála muzika chlastalo se a všichni se dobře bavili,najednou šel v tom ramusu uslyšet neobvyklí zvuk všichni z tichli a najendou se na stole kde seděli 4 muži s mečema se oběvil Firmar!''CO...TO?!''Řekl namachrovaným hlasem vedouci bandy ktereho hned Firmar poznal.Firmar vykřikl za ČERNÉHO DRAKA ZOUBKA !!!A svoji nohou se napřahl a přoadne ho kopl do čelisti!Vedoucí bandy s pivem a i se židlí odlítl 4 Metry ostatní členi bandy tedy 3 další padouši zatim tahaly po mečech,Firmar si zatim udělal ochranej štít a 2 dva přetahl holí,zatím vstával vedoucí a šahal po dýce...Firmarovi došel štit rychle se otočil k dalšímu badouchovy kterej nebyl na zemi ihned zvedl hůl díky čemuž jen tak tak zastavil uder nepřítele!Hůl byla naštěstí z pevného dřeva takže mu nepraskla.Firmar nečekal a kopl ho do hrudi na a sesla na ně firebaly,Vedoucí bandy zatím nahmatal kudlu po ty raně mu trvalo dýl než si vzpomene kde jí ma (někteří si řikáte že to dostal do čelisti to jo ale počita se i silný náraz hlavy po letu 4 Metru ;D ) zamířil dykou a mrštil jí Firmara zasáh do ramena a zraziloho to na kolena dyku si okamžitě vytahl!Skoro nic necitíl jak byl plnen zlobou udělal rukou slabou natlakovou vlnu aby svého protivníka opět srazil na kolena přišel pomalu k němu a poté ho hned holi praštil do břicha poté,koncem hole ho zasáhl do nejcitlyvějšího místa muže (JAU!) pak mu vytahl jeho meč a řekl mu''Nesnáším lidi,nesnáším tebe,nesnáším své rodiče!ALE TO CO NEJVÍC NESNAŠÍM SOU ZABIJACÍ DRÁKU!!!''Hned co to dořek okamžitě mu do břicha zabold meč vedoucímu bandy tedy byvalé bandy vytriskla krev z břicha i z očí (ja vim toršku přeháním) a z pusy...Poté Firmar celý vyslabený padl na kolena a teleportoval se zpět do Kultu ...

V neznáme jeskyni

Nejspíše ženksá postava vylezla z vody celá naha,hodila na sebe jemný šál a oblečení a přistoupila k dračicy,všude byly otvory kterýma šel pryč jedovaty dech této dračice (což znamena že tato dračice je také Černý Drak)''Ach Rawéno...Sem opět zoufala''Řekla neznáma žena...Dračice se na ní vážně zadívala a řekla''Trápí tě opět to same ???''.''Bohužel ano...Vždyt,nemužu myslet na lásku a přitom na vedení kultu''Žena to dořekla a smutně sklonila pohled dolů...Dračice se na ní usmala a řekla''Ale de...Nezapomeň přeci že láska umí posilnit,oslabit,utěšit a podpořit...''.''To se ti to řekno...Ale vždyt se koukni kde já mám najít toho pravého vždyt nikdo z kultu mě nezná tedy až na Fegharda,copak mužu takhle jít do světa???''.Dračice bez váhaní odpověděla ''Sem zde už dosti dlouho,všechno má své řešení.......Pamatuješ?''.''Asi máš pravdu...''

Jen tak pro zajmavost tyto dvě bytosti si sou velmi blízké jak vidíte je tam velice pevný duvěrný a přatelský vztah nato že jedna je člověk a druhá je drak neboli chcete dračice tak je to velice neobvyklý a dalo by se i říct že i nemožný vztah...A jestli chcete vědet jak vypadaj tak viz můj AVATAR

Insoltiusi:Jak si mě prosil abych odpověděl takže:Bylo to kvuli tomu že se bavilo o vynykajicím spisovateli kainovi tak sem pasl že dofuam že sem zapadnu a dal sem sem velicou dlouho ukazku své tvorby (už se to nebude opakovat neboj) jinak berte prosím trošku ohled sem na nakym forú opravdu prvně ...

Epilog k první epizodě.

Letěl jsem, máchal jsem svými obrovskými křídli, a rozhlížel se po nádherné krajině ubíhající pode mnou. Najednou jsem spatřil člověka, který něco házel do řeky. přistál jsem před něj. Klekl si na kolena a něco říkal, jeho slova však zněla velice špatně, jakoby je někdo říkal z velké dálky nebo za zamčenými dveřmi.
Sežral jsem ho. V tlamě jsem ucítil sladkou chuť krve. někde mezi zuby mi uvízlo kus jeho střeva. Podíval jsem se do řeky poblíž, byl jsem DRAK!

Vyděšeně jsem se probudil. Nade mnou se skláněla dračice, ovšem měl jsem pocit že ji odněkud znám. "Ležž, klidně" znovu jsem si lehl. Byl to jenom sen. Kupodivu zvláštní sen, takhle reálný jsem ještě neměl. Uvědomil jsem si, že ležím na něčem měkkém, otočil jsem hlavu abych si to prohlédl, byli to jakési kusy kůží a trávy. Nade mnou bylo širé nebe. Namáhavě jsem ze sebe dostal: "Ddíky" Poprvé jsem byl rád, že jsem se přidal k drakům.
"Chhtěla jsem ti ulovit něco k jídlu..." podívala se zahanbeně na zem: "Ale nevím, jakýý druh jídla jíšš"
Vyjmenoval jsem ji všechno, co bych se současným hladem zvládl sníst. A zároveň jsem se zeptal: "Proč mi pomáháš?"
Dračice se začala zmenšovat. Její tlama se vpíjela do obličeje, hruď se ji abnormálně ztenčovala, Místo drápů se ji na nohou a na nohou objevili krásné nehty. Ocas společně s křídli téměř zmizel, místo šupin seji utvořila nádherná (lehounce zelenkavá, ale toho by si nikdo nevšiml pokud by nevěděl o tom, že je to dračice) kůže a šaty naopak rudé. Měl jsem pocit, že je to sen tak jsem se praštil jednou rukou, marně, jen mě víc bolela hlava. Na místě kde stála dračice byla nádherná žena, s velmi, velmi vyvinutými rysy.
"Protože jsi mi zachránil život"dodala tenkým, naprosto dokonalým hlasem.
"Poslední zkouška,"zamračila se:"Byla jsem v podobě, jakou jsi viděl, když jsi se probral, naopak má nynější podoba, byla pouhou iluzí. Nebýt tebe, nechali by mně zemřít."
Podařilo se mi posadit. Proč? zeptal jsem se.
"Sice ti dlužím svůj život, ale toto je tajemství jen mezi mnou," tvář se ji zkřivila nenávistí: "A jím."
Raději jsem se dál neptal.

O hodinu později

Seděl jsem na okraji strmé skály a sledoval jsem draky poletovat okolo skal. Dračice byla zrovna na lovu. Ovšem něco malého letělo přímo ke mně. Bylo to dračí mládě, ovšem velikostí by se už rovnal dospělém člověku a věkem nejspíš okolo 50 let.
Dráček přistál vedle mně. Podíval jsem se na něj, roztomile dával najevo svůj strach ze mně. "Kkrá Zlátý chhh-ce s vámi mluvit." Dráček si oddechl jakmile vyřídil vzkaz.
Usmál jsem se:"Bohužel, sám se odtud nedostanu, neumím létat" Dráček odletěl.
Doufal jsem, že tím neurazím jeho rodiče nebo samotného Zlatého. Ale skála byla opravdu velmi strmá. Najednou jsem uslyšel za zády šustot spousty malých křidýlek, něco do mě strčilo a já jsem. Letěl. Ohlédl jsem se, za oblečení a za kůži mě drželo zhruba půl tuctu malých dráčků. Nahlas jsem se zasmál. Draci jsou úžasní...

V Síni Zlatého bylo neobvykle rušno, viděl jsem že spolu hovoří jak samotný vládce této krajiny, tak asi pět zástupců pěti dračích králů, byl tam: Purpurový, Zelený, Černý, Hnědý a Modrý
Zlatý s nimi hovořil v rodném jazyce (vymýšlím, co nejdřív to půjde tak vám sem dám česko - dračí slovník základních pojmů i když to ještě potrvá...) Draci seděli v půlkruhu okolo Zlatého, během diskuzí zůstával Černý mimořádně tichý. Zlatý si poté všiml mé přítomnosti.
"Omlouvám sse že tě ruším Modrý, ale důvod pro kterou jssem tuto radu ssvolal právě přiššel. Všichni dračí králové se otočili na mně.

Po několika hodinách...

Pětice vládců vyšla z jeskyně a odletěla, každý svým směrem. Jen Zlatý se na mně díval. Potom dodal: "Upřřímně nesnášším ležž, ovššem, ssám jsem se jí dopusstil. Můj vládce se podíval do země jakoby sbíral odhodlání, poté směrem ke mně natáhl svůj krk: "Ve sskutečnosti, ti dva, co se dostali až ke třřetíí zkoušcce, uspěli. Jeden z nichh, velkký mág, usspěl ješště když byl můj otec Zlatýým. Nyní vyučuje naše potomsstvo, v uměních proměn, v lidskéém jazyce, a ty nejnadanější, v magii.
Ty jssi nadáán, protto za ním půjdešš a budešš se těšit z jeho moudrossti.
Bylo mi jasné, že ve skutečném boji by mi můj nevyužitý potenciál chyběl, ovšem ještě jsem se chtěl zeptat na něco: "Můj králi, smím se zeptat, kdo byl ten druhý co prošel třetí zkoušku?"
"To jméno ti assi nicc neřekne, našli ho purpuroví... Prýý byl velice nadanýý, tak jssem jim dovolil jej učit, pokud projde mými tesssty, tušším že se jmenoval Kain.

Konec epilogu, doufám že se vám mé vyprávění líbilo.
Víte vše, co potřebujete vědět, já teď budu u vyučování u Morphina (ten o kom mluvil Zlatý), takže si dám na chvíli pauzu, a budu uvažovat kam se bude můj děj ubírat dál.
Mimochodem, rozhodl jsem se, že vám dovolím aby draci měli normální jména, jen prosím aby nebyli ani lidská (Karel, Katherine) ani infantilní nebo zvířecí (Zoubek). To jest vše, jakékoliv informace budete potřebovat, zeptejte se.

Zoubek hm ... Jako by sem to někde slyšel...No pěkne si do příběhu dostal Kaina

to jo no hele zdá se mi že začínáš Kaina dohánět

Hehe, tak myslím, že psaní o mém oblíbeném tématu celkově pozvedá úroveň mého psaného projevu, ale také to že jsem toho hodně četl o dracích, a z té spousty informací jsem vybral, domyslel, pozměnil to aby to vyhovovalo mému pohledu na draky, a taky jsem se toho spoustu naučil... Například, víte že draci se můžou dožít až 15 000 let?
No, ale samochvála smrdí tak si teď jdu dát sprchu. Užijte si zbytek Vánoc a za odměnu jsem pro vás našel takovou hezkou básničku:

Shang dragon

dragon silk
dragon skill
dragons love the feel
they glide through the night on the most graceful wings
like doves on morning air
eyes like a summer night breeze
body like a dancing sun ray
wings like gold satin
and breathe like a sweet winter night breeze

bohužel jméno autora jsem někde ztratil tímto se mu omlouvám...

Koukám, že je zde již všechno v plném proudu. Inu i já se přidám, ale chtěl bych jen říci, že zítra odjíždím na pět dní k prarodičům, takže nebudu satanžel nic psát. Tak si to tady beze mě užijte. A ASS_Sasine, jako kápi dolů. Neřekl bych, že mě doháníš, spíš, že jsi mým rovnocenným partnerem, ne-li, že jsi mě překonal. Jinak se ti omlouvám, že ti trochu zasáhnu do tvého slovníku.

…a nyní na co již všichni (nebo alespoň někdo) netrpělivě čekáte. Můj příchod. Snad vás nezklamu…

Argothiel se zadíval na stěnu, kde tajemná koule vrhala fialové obrazy. Políbil Paní Černého orbu na tvář a sotva slyšitelně jí zašeptal, "Je čas."
Letheriel mlčky přikývla. Vytáhla svůj runový nůž a zabodla jej do levitujícího orbu. Ten náhle začal nelidsky vřískat.
Argothiel se tiše otočil. Jeho umírající peříčka tiše hladila, ve svém pádu agonie, vzduch. Dláždila mu cestu, jako když se sníh vpíjí stromům do kůry.
Orb začal více vřískat. Argothiel věděl co to znamená, a však cítil na sobě zvláštní pocit. Stejný, který cítil kdykoliv před bitvou. Pocit, který se jako Defrathská čepel naučil potlačit ve zlomku sekundy.
Byl nervózní.
Letheriel často říkávala, že je to naprosto normální. Ach, jeho drahá Letheriel. Byl jejím druhým druhem a nyní nadešel čas pro zplození jejich prvního společného potomka. On jako otec svou část již splnil. Čekalo se od něj, že najde vhodné duše smrtelníků a to se mu opravdu povedlo. A ne jen tak ledajaké. Může být na sebe po právu pyšný.
Pomalu vyšel z rituální komnaty. Podíval se na oblohu. Pět Měsíců se jak přísní bohové dívalo ze svých nebeských výšin. Pomyslnou vládu v této konjunkci dostával Sartharský měsíc. Nemohli si vybrat, lepší dobu. Teď je to vše na jeho milované. Vybrané duše uvolní z jejich reality a pomocí obtížného rituálu nechá jejich podstatu rozpustit ve své kůži. A pak bude muset jen čekat, čekat kolem sedmi lidských století na to jestli se nějaká podstata neuchytí.
Kvílení orbu přestalo. Argothiel se naposledy zadíval do chodby a myslí se dotkl Paní černého orbu. Pak ze zad sňal svou zbraň a vrhl se do víru bitvy jenž před ním na obloze jizvila mračna svou nenasytností. Byla to válka. Válka, jenž bude andělům známa jako Druhá válka Svatozáří!

…po 666 lidských letech…

Purpurový seděl ve své komnatě. Sídlila v nejvyšší části hory a byl zní překrásný výhled na noční oblohu. Rád se noc co noc koukal na Měsíc, avšak dnes mu nečinil žádnou radost. Ten se mezitím dostal do nejvyššího bodu oblohy. Purpurový sledoval jak se pomalu začala objevovat červená skvrna, která postupně zakrývala měsíční bělost. Připomínalo to jakoby nějaký démon otevíral pomalu své krvavé oko.
“SSartharsský měssíc!“, zasyčel Purpurový a sklopil zrak k zemi. Přemýšlel. Z rozjímání ho vyrušil až příchod jednoho z draků. Byl to jeden z jeho poslů.
“Vaše ametystosti!“, pravil drak pokorně s patřičnou úklonou. „Ti, jenž dnes očekáváte jsou zde.“
Purpurový se na něj upřeně zahleděl. Také v jeho očích spatřil tu nenávist, to pohrdání jím jako u ostatních. Po chvíli kývl hlavou a máchnutím ruky dovolil poslovi odejít. Ano, i tento drak byl z těch, kteří mu za jeho zády, říkali Er’Sathe (přeložit by se to dalo jako „podobný člověku“, „lidsky se chovající“ ...můžeme říci, že se jedná i jakousi nadávku) a nyní se musí setkat s těmi, kteří mu pomohli k místu na kterém je dnes. Věděl, že jeho soukmenovci nikdy neuvěří, že on, dříve znám jako Meldredaht, porazil předešlého Purpurového v souboji poctivě. Vydechl a začal se proměňovat do lidské podoby. Naposled se ještě z trůnu zadíval na Měsíc. Oko již bylo takřka celé otevřené a měsíční zář zbarvovala sníh do krvavě rudé.

“Až ponurost se probudí
To Sartharský Měsíc vyjde
A žal se s větrem navrátí
To Anděl krve příjde..."

Purpurový vyšel ze své části jeskyně na skalní výběžek, který by mohl být považován za jakýsi balkón. Všude bylo ticho. Nikde nikdo. Drak nedůvěřivě zamručel. Ještě chvíli pozoroval zrudlé vrcholky hor a pak se otočil. Stíny před ním se zhmotnili ve dvě postavy s křídly.
“Xxahazzšští.“, uklonil se Purpurový.
“Znovu se setkávám. Meldredahte.“, pravil okřídlený muž v masce s dlouhými obsidiánovými vlasy, „Jsme tu, abys splnil svou část naší dohody.“
“Ano víím. Oččekáával jssem váss.“ , odvětil drak a zadíval se na druhou postavu, nejspíše ženu, která cosi držela zabaleného v černé látce.
Žena přistoupila k Purpurovému a podala svůj poklad do jeho rukou. Drak vycítil, že okřídlený muž se na něj upřeně dívá. Podíval se mu do očí. Ty najednou bíle zářily, místo jejich klasické oranžově-červené barvy. „Spoléháme na tebe, Meldredahte! Nezklam nás!“
“Nezzklamu váss, ó Xahazzký.“, pravil drak a pohlédl na nemluvně, které nyní držel v rukou. Vypadalo jako obyčejné lidské mládě, ale sám cítil, že je v něm cosi tajemnějšího, takřka magického.
“Toto mu dej až nastane jeho čas.“, pravil ještě muž a podal, purpurovému vládci nádherně zdobenou kosu. Drak přikývl. Poté obě okřídlené postavy beze stopy zmizely.
Purpurový se podíval na Měsíc. Červená skvrna opět ustupovala. Oko se zavíralo. Mocný drak, vzdychl. Hodil si zbraň přes rameno a vešel zpět do útrob jeskynního komplexu. Pohladil mládě po tváři. „Ažž bude tvůj časss, vezzmu tě k Zlatéému. Tam sse rozhodne o tvéé budoucnosssti. A i o ossudu purpurových draků.“

teda klucí já se stydim vy tady píšete takový krásy a já no však víte já asi umřu studem

to killer: Ale pussymtě! Píšeš moc pěkně taky

Jsem vážně poctěn Kaine, vím, že si tohle přečteš až po pěti dnech, ale já si nemyslím že píšu líp, ani mě to moc nezajímá, já sem nepíšu proto abych jsem dokázal, že jsem ten nejlepší spisovatel. Píšu sem, protože mě to baví, baví mě být zde, v tomto příjemném kolektivu. A jsem velmi rád že se vám všem líbí příběh který zde vyprávím. Právě kladné ohlasy, je můj největší cíl.