To Firmar: Draci nemají jména, čti dál a pochopíš a navíc Zoubek je dost infantilní pro černého draka.
5. díl - závěr mé první epizody (Chladné přijetí)
Musel jsem sestoupit po schodech dolů. Tato jeskyně byla naprosto přizpůsobena pro "testy" jelikož chodba, ve které právě stojím má stěnu na pravo i na levo asi 10m a na ní, stáli a seděli draci v různých podobách. Nikdy jsem jich neviděl tolik. draci, (kteří byli většinou v lidské podobě) a dračice, které byli všechny jen v dračí podobě. Třeba se neumí proměňovat, každopádně jsem čekal na Zlatého, v místnosti která měla být Testem síly, ale nic kromě uzamčených dveřích kterými jsem přišel, zavřených dveřích na které potřebuju klíč, a sochy člověka uprostřed místnosti tu nic zvláštního nebylo. Z namáhavé cesty jsem byl docela unaven, draci mezitím vedli rozhovory mezi sebou, tak si alespoň na chvíli... "DRACI!" otočil jsem se, byl to Zlatý: "Dness jsme sse tu seššli abychom změřili sssílu, vytrrvalost a chytrosst Shadea , jesstli projde, bude patřřit k nám!" Draci zařvali: Gregh! Zlatý se na mně podíval a usmál se jak mu to jen mimické svaly draků dovolí: "Mussíš rozzbít sochu, v ní je klíč. Dám ti na to tolik času, kolik uznám za vhodné." Pak se postavil na zadní a zařval: Schrál! Asi tím myslel start. Přiběhl jsem k soše, vypadala jako z kamene, což by neměl být problém s pořádným kladivem, jenže tu žádné nebylo. Pak jsem si všiml že socha třímá meč, vsadil bych se že tam ještě před chvílí nebyl. Jelikož nemám žádný výcvik v zacházní s mečem tak jsem nejdřív skusil seknout. Ding! Ulétla jiskra. Na soše ani rýha. Skusil jsem to znova rozmáchl jsem se a vší silou jsem praštil. Sotva škrábanec. Copak zemřu kvůli blbé soše??? Máchal jsem znova a znova. od sochy odlétavali blbé kamínky, na tribunách čuměli blbí draci, krvavě rudě se mi zastřel obzor, nic jsem nevnímal jen sekat, sekat, sekat! Sekl jsem znova ale meč projel vzduchem. "Výýborně, máme tu rekordd." Najednou jsem se vzpamatoval, a rozhlédl jsem se, ze sochy zbyla jen hromada kamení a na jejím místě, byl zlatý klíček. Draci zajásali. Nevím jestli kvůli mně že žiju nebo jestli kvůli tomu že příště zemřu. Každopádě, byl jsem velice unavený, téměř jsem necítil ruce. Přesto jsem přišel ke dveřím a odemkl je. Draci se posunuli v hledišti směrem k další aréně. Vstoupil jsem, tato chodba byla mnohem delší a na jejím konci šli trochu vidět dveře, trochu proto že je bránil zlatý drak. Pravé ruce se trochu ulevilo, hned jsem zjistil proč, meč zmizel. Oba dva, já i drak jsme vyhlíželi Zlatého pro další instrukce. Po chvíli jakmile se všichni draci na "tribunách" usadili se objevil: "Toto je druhý test,test chytrosti. Bratře!" Podíval se směrem na draka, který mi byl naproti. V duchu jsem si pomyslel že to špatně skončí... "Pokud se ti podaří zabít Shadea, dostaneš právo výběru.
(Právo výběru je u draků velice vzácné, většinou ho mají jen vládci kmenů a i ti se někdy zříkají. Jedná se o to, že v období páření u draků tzv. pářící lety se samci snaží na samice udělat dojem tím, že letí co nejrychleji a co nejvýš a dělají různé přemety, střemhlavý let atd. aby dokázali že jsou nejsilnější a nejrychlejší. Toto právo výběru naopak určuje, že samci si mohou vybrat samici, a to je pro ně nejvyšší pocta.)
Ačkoliv jsem netušil co to právo výběru je, nejspíš něco hodně vzácného, jelikož všechny dračice nesouhlasně zasyčely. Bratr Zlatého vycenil na mně zuby: "Bude mi ctííí" "Shade, pokud se ti podaří mého bratra obejít a dostat se do dveří, dostaneš sse do dalššího a závěreččného tesstu. Pokud zo ale zabiješ, zemřeš. Pokud zemřeš, zemřeš. Oba máte minutu času na přípravu "Králi," ozval jsem se trochu nejistě: "Já nedostanu žádnou zbraň?" Zlatý se usmál: "Toto je test lsstivosti, zde žžádnou zbraň nepotřřebuješš." "Čass vyprššel," vykřikl Zlatý. Neuběhlo ani půlminuty. Drak naproti mně vystřelil jazykem, je si příliš sebejistý, a možná že se mi podaří proběhnout okolo něj, jelikož chodba je to malá a otočit by se mu trvalo dlouho. Byl jsem bláhový. Drak se totiž začal proměňovat do lidské podoby, poté vytáhl svůj meč a rozběhl se na mně. Byl jsem v koncích, přesto mě něco napadlo, aniž bych si byl vědom toho co právě dělám natáhl jsem pravou ruku. Najednou z ní vyšel výboj energie, byl jsem tím překvapen, drak však nestačil zareagovat místo toho se už napřahoval mečem. Výboj ho trefil přímo do hlavy, sám o sobě by nestačil ke sražení ale jelikož mi drak běžel naproti, kynetická energie dokonalá své a drak se spadl na zem, nutno říct že dost tvrdě. Najednou jsem si uvědomil že jestli jsem ho zabil.... Přiběhl jsem k němu a jelikož jsem měl brnění tak jsem zkusil jestli dýchá. Dýchal. Zlatý nervózně přešlápl. "Žije" odpověděl jsem, aniž bych uslyšel otázku. Běžel jsem tedy ke dveřím, ale pak jsem za sebou uslyšel jakýsi cinkot brnění, otočil jsem se... Drak se pomalu zvedal... Ještě že měl na sobě to brnění, rozběhl jsem se ke dveřím co mi jen síly stačili. Otevřel jsem a vstoupil. To kouzlo, ačkoliv nebylo nijak silné, mi dalo pořádně zabrat. Začal jsem pochybovat o tom, že se mi podaří splnit poslední úkol. Zvadu zpoza dveří jsem uslyšel drakovo rozčilené zařvání. Naopak dračice zase zajásali. Alespoň mám nějaké příznivce. Tato místnost byla menší než obě dvě předchozí. Byli zde jen dva výklenky a v každém ležela jedna bytost, dračice a lidská žena. Najednou se ale i bez jakéhokoliv proslovu Zlatého začal strop snižovat na obě bytosti. Rychle jsem zareagoval. Vytáhl jsem nejdřív ženu, i když byla o dost těžší než jsem předpokládal, pak jsem rychle přiběhl k dračici, strop se ji téměř dotýkal. Napřáhl jsem obě ruce a z úst mi vyšla slova která jsem neznal. Pak jsem trhnul k sobě. Dračice se posunula po podlaze až k mým nohám. A já omdlel únavou. Konec 5. části. dneska sem pokud možno dopíšu ještě epilog.
_________________ "Zabít nebo být zabit není nic nepřirozeného... Narozdíl od života beze smyslu." "Dlouhý styk se zlem, stejně jako s dobrem vede k tomu, že v něm člověk nalezne zalíbení..." -Lucius Annaeus Seneca Můj YouTube blog Rytíři!
|