Asistentka se na ně podívala. "Gentlemani. V obleku jsem během dvou minut. Touhle chodbou v pravo je to ještě necelých 25 metrů ven. To už zvládneme ne?", usmála se.
"No když myslíš.", pravil Killer.
ASS_Sasin k ní opatrně přistoupil. "Rád bych se ještě na něco zeptal. Jak je možné, že tě Kain...chci říct ten muž co utekl, znal? Nebo jsi mu někoho připomínala a upřímně i mě někoho připomínáš. Kdo jsi?"
Asistentka znejistěla. "Já nevím. Toho muže jsem nikdy předtím neviděla. Jinak se jmenuji Alice Kerriganová a po vystudování všech možních škol jsem odešla pracovat sem."
ASS_Sasin na ni s udívem pohlédl. "Kerriganová? Nemáš náhodou sestru?"
Alice sklopila oči. "No...popravdě ani nevím. Měla jsem. Kdysi. Dvojče. Jediné na co si vzpomínám je, že měla rudé vlasy a krásné zelené oči. A že byla...taková zvláštní. Jednou k nám přišli nějací muži v uniformách a odvedli si ji. Od té doby jsem jí už neviděla. Víte, je to hrozně všechno dávno. Už ani nevím jak se jemnovala."
Johny chtěl něco říct, ale ASS_Sasin ho pokynem ruky zasavil.
"No nic pánové", pokračovala asistentka. "Máme ještě co dělat než nás tohle místo opálí do křupava."
"Spíš do prachova", ušklíbl se Killer
"Ne ne. Do atomova." zasmál se Johny...
A aby si Zdenda nemyslel, že jsem na něho zapomněl…Démonův bič se zakousl do mohutného sloupu a Zdendu tak pokryla sprška kamení. Ten se jen oklepal a čekal na další útok.
Argedos se zasmál,
„Vzdej to rytíři! Sám dobře víš, že proti mně nemáš nejmenší šanci!“ . Ohnivý bič zasvištěl vzduchem.
“Nikdy!“ křikl na něj Zdenda a kotoulem se tak vyhnul ráně.
“Ach vy lidé. Tak plný nenávisti. Tak tvrdohlaví. Dejte jim víru a oni budou bojovat až do konce toho jejich mrzkého života. Vždy mi toto imponovalo. Jste opravdu dokonalá vraždící stvoření. Škoda jen, že budeš muset tak brzy zemřít“ , ušklíbl se démon.
Zdenda udýchaný, plný nenávisti hleděl Argedosovi do tváře. Pot mu stékal po tváři a ve spáncích zřetelně cítil jak mu proudí krev. Byl takřka vyčerpaný po již šestidenním ustavičném boji. Nebýt brnění, které mu daroval právě Argedos, jistě by nevydržel ani hodinu. Démon ho stále sledoval každým z jeho tří očí
Vzduch plný popela opět rozsekl svištivý zvuk letící démonovi zbraně. Zdenda stál odhodlaně. Nastavil jeden z runových mečů blížící se ohnivé smrti. Bič narazil na meč a začal se kolem něho obmotávat. Zdenda se sehnul a druhým mečem napnutý bič přesekl.
Argedos zařval jakoby přišel o vlastní část svého nestvůrného těla. Odhodil rukojeť a v jeho pařátech se objevil dvou-čepelový meč. S očividným rozhořčením sekl po Zdendovi. Ten však byl připraven a na poslední chvíli uskočil. Meč se zakousl do žhavé země pokryté černým mramorem. Zdenda nanic nečekal a rozeběhl se po čepeli až k Argedosově ruce, pokud se tomu tak dá vůbec říkat. I přes mocné brnění ho chodidla nesnesitelně pálila.
Zdenda vydal hrdelní řev, zabodl jeden z mečů do démonova ohavného údu a pokračoval v běhu nechávajíc za sebou ošklivou ránu. Argedosův křik málem roztrhal Zdendovi uši. Ten si tak mohl všimnout třech řad pilovitých zubů v démonově chřtánu. Jeho helma se pokusila zvuk co nejvíce ztlumit.
Z rozpárané ruky se začala linout láva. Zdenda se blížil k rameni. Démon se po něm ohnal. Zdenda ztratil balanc a rána ho vymrštil do vzduchu. Zastavil se až o nejbližší sloup. Brnění ztlumilo náraz, ale i tak Zdenda cítil strašlivou bolest v páteři a kyrys mu zdobila rýha od démonových drápů.
Zdendovi se rozostřilo vidění. Jeden z mečů zůstal vězet v Argedosovi. Rytíř pohlédl na jeho ruku. Láva vyleptala díru do mramoru a rána na ruce se začala pomalu zacelovat. Argedos vytáhl Zdendův meč jako by to byla jen obyčejná hračka a jedním stisknutím dlaně ho proměnil v malinkaté jiskřičky…
V chodbách SNHKain cítil, že je blízko. Stále běžel i když měl ošklivou krvácející ránu na pravém rameni. Byla to menší nehoda s jednou obrannou střílnou.
“Sakra, proč musím mít zrovna černou krev?“, pomyslel si a zadíval se na Lilithinu tvář na své zbrani. Ne! Teď nebyl čas na vzpomínky. Vběhl do další chodby. Houkání sirén hlásící evakuaci už vlastně ani nevnímal. Náhle však něco uviděl. Něco co tak dlouho hledal.
Denní světlo!
Zvýšil tempo. Už viděl obrysy otevřených dveří, když tu náhle mu cestu zastoupil mech s rotačním kulometem. Byl moc blízko a Kain moc v pohybu. Jedním švihnutím robota přepůlil a obě poloviny odkopl. Udělal kotoul z kterého se opět dostal do sprintu a pokračoval.
Už jen pár metrů.
Dveře se náhle začali zavírat. Kain, ale nepřestával. Byly níž a níž. Kain přešel do skluzu. Ještě hodil hlavou aby mu dveře neskříply vlasy.
Dokázal to!
Byl z toho venku. Vstal a oklepal ze sebe prach a písek. Na zakrvácených kalhotek po jednom strážném se udělal díra. Nevadí pomyslel si.
Rozhlédl se kolem. Byl v nějaké malované vesnici. Všude kolem se válelo spousta mrtvol vesničanů a vojáků SNH.
Nebe potemnělo a foukal silný vítr. Kain se zahleděl na kopec, který se tyčil nad troskami vesnice. Stál na něm mohutný palác a nad ním se ve víru honily mraky. Začalo hřmít a kolem středu víru šlehaly blesky. Kain nanic nečekal a vydal se pro svého kamaráda…
//njn..tak zase něco delšího
//
