(Doporučuji si pustit tuto hudbu na pozadí ke čtení této části...
http://www.youtube.com/watch?v=QaaOmM8k ... re=related )
Již letěli přes půl hodiny, zanedlouho by skupina vedená Zlatým měla spatřit Morphinovu chatrč. Draci bez mláďat, (nebo bez zájmu o ně) mezitím byli pověřeni starostí o mrtvé. Zbytek, tedy především dračice a starostliví otcové letěli k úkrytu s mláďaty.
Atmosféra těžká jako sloní stádo dopadala na všechny a nutila myslet na nejhorší možnost.
Jsou stále naživu? Přežila alespoň mláďata? Král králů nebyl zbabělec, ale nyní dostal opravdový strach. Ty netopýří bestie mu vzali duši, jedinou bytost, kterou měl kdy rád. Derwína nebyla v dračích poměrech nijak zvlášť atraktivní, ani silná, magické schopnosti měla mizivé.
(Pro zájemce co přijde drakům atraktivní na dračicích, mě vyhledejte na icq 257938512 je toho poměrně dost, a nechci tím tady teď prznit smutný příběh...) Derwína měla spoustu chyb, přesto, uměla něco co neuměl nikdo jiný... Vždy když se usmála, Zlatý pocítil ten uklidňující dotek vřelosti a lásky. Pocit, že není na světě sám, že má někoho, kdo na něj neshlíží z respektu, ale z lásky.
Zlatý se vrátil zpět do kruté reality. Cosi studeného mu projelo po zádech. Začalo pršet...
Létání se stalo pro draky další mučivé břímě, teplota dračí krve se narozdíl od lidské pohybuje výš, okolo 42 stupních Celsia a také samozřejmě draci na sobě nemají žádné oblečení, které by alespoň částečně pohltilo vlhkost.
Zlatý promluvil skleslým hlasem: "Schováme se pod tamtu horu, cítím že je to pouze přeháňka."
Zezadu se ozvalo nesouhlasné zasyčení. "Dokud neuvidím své syny a dceru tak poletím!" Souhlasné mumlání Zlatého rozčílilo.
Zastavil se ve vzduchu, ostatní za ním tak tak že do něj nevrazili.
"Uznávám, že bych byl raději u nich dřív, ale pokud budeme takhle bezhlavě letět dál, tak nás mohou snadno dostat slabé a vyčerpané a podchlazené." Odmlčel se.
"Já, věřím že vaše mláďata jsou v pořádku, všichni patraci jsou buď mrtví nebo utekli."
Dešťová kapka mu spadla do oka, zaklel a zamrkal. S povzdechem se poté naklonil k zemi a nechal se poddat ovladatelnému pádu, ostatní mlčky sletěli na zem taktéž...
Z dočasného přístřeší pod skálou se nedala pozorovat krajina směrem kam měli draci namířeno. Draci i dračice rozepjali svá křídla snažila si je alespoň částečně usušit a zahřát se navzájem tělesným teplem. Pouze Zlatý zůstal venku. V dešti. Zíral směrem, kde by údajně měla ležet jeskyně s mláďaty...