Jako šelma v noci, "Je v její moci, Nás všechny Zahubit, Pak opět padlé Oživit, Milosrdná jako anděl, Krutá jako ďábel, Je naší matkou, A zároveň zkázou." Tychefus, druid kultu Paní lesa.
Poklidné snění, najednou narušil vetřelec. Ebenově černý drak, otevřel oči a líně se protáhl. Dračice, mu připadala povědomá, odkud že ji jenom zná? Je to vůbec možné? Po chvíli pohrdavě promluvila, "ty jsi Ssarekai? Co jsi udělal s Kyuubi?" V poslední otázce zazněla směs výsměchu a nenávisti. Šílené, pomyslil si Ssarekai, "není tu, pokud chceš můžeš na ni počkat, za věčnost se sem možná vrátí." Tentokrát natáhla svůj dlouhý krk a výsměšně se zeptala: "Ty jsi ji zabil? Nikomu to neřeknu." Teoreticky ano, prakticky ne, teoreticky kdybych se zde neobjevil tak by stejně zemřela, prakticky tedy za to nemůžu. Uvědomil jsem si, že vlastně ani nevím, proč měla být tehdy popravena. Nakonec jsem odpověděl: "Nezabil jsem ji. Proč bych to měl dělat?" Nechápal jsem proč se ptá takhle. Vůbec se mi to nelíbilo, ale tušil jsem, že to má určitě něco společného s tím, proč byla v třetím testu. Jakoby mi četla myšlenky, dračice se zvráceně zasmála: "Ty ani nevíš, proč měla být moje setra popravena, viď?" Při každém slovu byl znát odpor, jakoby vyplivovala zkažené maso. Ssarekai náhle znehybněl, tohle si měl uvědomit dřív, ta podobnost byla tak do očí bijící. Jak to jen mohl přehlédnout? Dračice se posadila a začal vyprávět.
Madrak doufal, že tento den se nic moc zvláštního nestane, pokud možno, bude trochu přemýšlet, fylozofovat, ale bohužel, na nic z toho, dnes neměl čas. Už při první naléhavé záležitosti, si myslel že nic nálehavějšího se stát nemůže, omyl, může a taky že stalo...
Zlatý si ještě chvíli vychutnával let, "starší" draci měli pravdu. Skutečně je to úžasný pocit, jenž se nedá popsat. Dračí císař udělal ve vzduchu otočku, byl štastný jako malé dráče. Mírný vítr mu lehce vál pod křídly, takže se mohl nechal pouze unášet. Derwína se však zdála lehce nervózní, asi tušil kvůli čemu. "Poleť, rád bych ti něco ukázal" Promluvil konejšivě a zamířil zpět do své jeskyně. Dračice se lehce posumála a vrhla se k zemi, poté se zase vrátila do vzduchu za svým milým, ale cosi šedého držela v tlamě. Kámen.
Ebenově černý drak se cítil zrazen, jak mohl kdy něco takového zachránit??? Dračice se pousmála, "Buď rád, že zmizela, byl bys další na řadě..." Bez rozloučení se otočila a vzlétla. Zůstal jsem opět sám, ve své, ne v naší, ale ve své jeskyni. Ne, přece, to nemůže být pravda... Jediný tvor zde bude vědět co je pravda a co není. Vyšel jsem ven a letěl k Morphinovy.
Už když Zlatý vešel do své jeskyně, všimli si několika temně rudých kapek krve. Něco se stalo. Také Derwína byla lehce znepokojená. Stále držíc kámen v tlamě šla se Zlatým dál chodbou, Král draků ji nebyl schopen přemluvit, že hnízdo, nepotřebuje další kameny. Dračice vždy něco nesrozumitelně zahuhlala a šla dál. Madrak je již očekával, poklekl. "Povstaň, pověz, co se tady stalo?" Vyhrkl ze sebe, možná až příliš rychle Zlatý. Madrak už otevřel tlamu aby odpověděl, pak jej však zaujala Derwína, spíš to co držela v tlamě. Rychle zamaskoval úsměv a otočil se ke svému vládci: "Pane, nevím, jestli, je vhodné, aby to slyšela i vaše dračice." "Mluv, nechci mít před Derwínou žádné tajemství, doufám, že také ona nebude mít žádné přede mnou." V hlase císaře byl lehce cítit hněv. "Drak a dračice, porušili zákon, pářili dva dny se před pářícími lety." "Potrestal jsi je?" "Ano, na měsíc." "A jakým trestem..." Zlatý se podíval na Derwínu, ta měla téměř žalostný výraz, "raději to nechceme vědět. Věřím tvému úsudku." "Je mi ctí," starší drak lehce přivřel oči, "poté se již nic zvláštního nestalo." "Dobrá, pokud by se něco důležitého stalo, víš kde budu, vlastně budeme." dračí Král se pousmál na svou družku. Ta se na něj také s kamenem pousmála. Poté oba obešli zástupce a jednou z větších postraních chodeb scházeli hlouběji do nitra hory, postupně se čím dál tím víc oteplovalo.
Před hodinou... Madraka vyrušily z meditace jakési zvuky doléhající z hlavní chodby. Tohle nebude jen tak obyčejný problém. Zvuky se blížily a byli zřetelnější. A také otřesnější. Poté uviděl čtveřici královských strážců, velmi silných a agresivních draků, jak kousáním škrábáním a bušením do dvou zdánlivě bezmocných draků, přesněji samce a samici, popohánějí dopředu. "Dost!" Madrak to řekl dost hlasitě a jasně, aby to uslyšeli všichni. Čtveřice draků se rozestavila okolo nich tak, aby jim znemožnili jakýkoliv útěk. Dračí pár na tom byl hodně špatně, hlavně samec, byl samá jizva a škrábanec. Avšak žádnou tepnu poškozenou neměl. Dali si s ním záležet, pomyslel si hořce Madrak. Všechny čtyři draky Madrak dokonale znal, byli to všichni královské stráže od narození. Jeden z nich, Trefelgar se jal slova: "Veliteli, tihle dva," oči mu přímo žhnuly nenávistí, "se provinily vůči našemu zákonu, pářili se sedm a třicet hodin před dneškem přesně. Navrhuji trest smrti, který si sami vyberou." Dračí čaroděj se zklamaně podíval na vystrašenou dvojici před ním: "Je to pravda? Opravdu jste vědomě porušili zákon, i když jste věděli co vás čeká?" Oba nepatrně přikývli. Dračice měla nepatřičný výraz, drak jakoby chtěl něco říct, ale nedokázal najít slova. Madrak pokračoval: "Nutil někdo z vás někoho? Vyhrožoval?" O čemž pochyboval, tyhle věci se stávají zřídkakdy. Navíc, oba byli přibližně stejně urostlí a silní, spíš chtěl vidět jejich reakce. Ty se dostavili ihned. "Za to můžu já," drak se odkašlal a vyplivl přiom krev. Zástupce Zlatého si bude muset později promluvit o přílišném násilí se všemi čtyřmi strážemi. Trpělivě vyčkal, než bude moct zase mluvit. Když v tom se nečekaně ozvala dračice: "On za to nemůže!" chtěla se ke svému druhoy rozběhnout, ale jeden ze strážců ji v tom zabránil. "Já, já, jsem ho svedla, myslela jsem, že se to nikdo nedozví." Drak se vzpamatoval ze svého záchvatu a promluvil: "Derni, proč? Měla jsi zůstat zticha." Dračice Derni se otočila k Madrakovy. "Zabijte mně, on za to nemůže. Nechť je má smrt..." "Dost!" Madrakovy se z toho všeho dělalo špatně, "stráže, běžte ven, tohle vyřídím sám." "Ale, pane..." Trefelgar se podíval na oba před sebou. Všichni ztichli a dívali se na něj. Podíval se pozorně na sebe a zjistil že je v, čemsi, co by se dalo nejlépe popsat jako bublina. Pokoušel se ji rotrhat ale nešlo to, bublina se tvarovala při každém doteku ale nikdy nepraskla a nikdy nepřekročila určitou hranici. Bezmocně se podíval na svého velitele, ten se zamračil: "Stejně jako tebe, dokážu uvěznit oba dva, kdyby se pokoušeli cokoliv udělat. Musím pořád všechno svým podřízeným drakům vždy dokazovat???" Madrak uvolnil kouzlo, bublina praskla jako skutečná. "Jděte..." Čtveřice královských odešla, jen tak aby to to ještě nebyl útěk, ale zároveň nejrychleji jak dokázali.
Jakmile si byl Madrak naprosto jist, že nikdo není v doslechu, promluvil: "Jistě víte, že se zodpovídám Zlatému a kdybych ho zklamal nebo snad lhal, ztratil bych své postavení a možná dokonce svobodu..." Pořádně si oba přeměřil pohledem. "Je vám tedy nejspíš jasné, že kdybych vás nepotrestal, tak bych byl považován za slabocha, a někdo jiný by mou "chybu" napravil..." Neustále je přeměřoval svým magickým pohledem. "Jděte do své jeskyně, po dobu jednoho měsíce za vámi budu posílat jednoho draka, bude s vámi hodinu, pak odletí a i vy pak smíte odletět, bude se to opakovat co dva dny, vymyslete si něco v tom smyslu, že vás mučí, ve skutečnosti to bude jen divadlo pro ostatní draky..." Oběma drakům chvíli trvalo než si uvědomili, že se právě nad nimi slitoval. Poté se s nekonečnými díky sehnuli až k podlaze. Madrak, začal svého rozhodnutí litovat. "Nezapomeňte, máte být smutní, právě jsem vám udělil strašlivý trest..." Dračí pár se zvedl a snažil se tvářit co nejsmutněji, drakovy to šlo přes šrámy na jeho těle mnohem lépe...
Jakmile byli pryč, zvažoval co řekne Zlatému... Zlatý, našel to, čemu se říká láska. Kdysi dávno byli pářící lety stanoveny, aby se jediný den, mohli draci vrátit a založit další generaci, poté samice zůstávaly a starali se o mláďata. Draci pak bojovali a umírali dál. Nyní, bez války. Draci mají k samicím přístup kdekoliv, kdykoliv. Zda je to změna k lepšímu nebo horšímu, kdo ví... Možná Červený není takový hlupák když zrušil Pářící lety, jejich kmeny se smí pářit kdykoliv a za jakéhokoliv věku. Červený je známý svou nechutí k tradicím, avšak jeho kmenům to nyní v nejmenším nevadí. Kdysi se strhla kvůli zrušní tohoto zákonu na jeho území vlna odporu, tu však potlačil a nyní... Řekněme, že nemají téměř žádné odsouzené draky ani dračice...
_________________ "Zabít nebo být zabit není nic nepřirozeného... Narozdíl od života beze smyslu." "Dlouhý styk se zlem, stejně jako s dobrem vede k tomu, že v něm člověk nalezne zalíbení..." -Lucius Annaeus Seneca Můj YouTube blog Rytíři!
|