Mezitím v neznámé místnosti .....
Kroky se stále ke mně blížily.... Fénix v kleci začal svým zobákem hlodat mřížku.... Srdce mi ale bušilu v normálním rytmu... žádný strach,jen nenávist, kdesi v dálce jsem zaslech známý ženský hlas
Poplach, poplach, subjekt unikl z nádrže! Opakuji subjekt unikl z nádrže! Všechny jednotky nechť se přesunou do hlavní místnosti...zvuk kroků se přerušil...
"No vypadá to že tvůj přítel Kain dosáhl sebeuvědomění... hmmm bylo už načase.... No a jelikož asi netušíš o čem mluvím tak ti to řeknu takhle... Tví přátelé tě potřebují... Hlas v mé hlavě poté zmizel... "no už si začínám na tebe zvykat...." řekl jsem si, "ale stále jsi mi neřekla nic co bych už nevěděl..." Zvuky kroků se jakoby vzdálely... Musím jít za nima.... přiběhl jsem ke dveřím... když v tom .... Otočím se vystřelím.
Zvuk zlomeného železa... Fénix se na mně díval naprosto lhostejně. Po chvíli ticha vyletěl ze své zničené klece...
Najednou mě nějaké ruce chytily zezadu za krk.... Cítím jak do mých plic nepřichází kyslík....
"Musím.... se" .... sáhnu do kapsy..... snažím se nahmatat houbu..."mám .... tě" .... vrazím ji hlídači do úst.. "Nažer se šmejde!" Najednou se voják začal pro změnu držet za svůj krk... ohnul se tak prudce až se praštil hlavou o zem....Zůstává ležet na zemi.... Zkouším tep.... ještě žije... ale moc dlouho nebude.... Pospíchám chodbou až jsem došel na na odbočku vedoucí do ..... (Najednou jsem ucítil ohromný zápach krve a jiných tělních tekutin).... nějaké laboratoře... Průhledné dveře jsou pokryty krví která musela vystříknout při přeřezání tepny... připravuju si pistole.... (No trochu jsem se rozepsal.... klidně už pokračujte trochu za mou postavu protože každému je jasné co v té místnosti uvidím

....)