StarCraftCZ.com

Kain zrychlil a zabouchl za sebou dveře. Zdendovy řeči ho doháněli k šílenství.
Bolelo.
Bolelo to.
Jako by Zdendova přítomnost ničila ten mrak co měl v mysli.
Bál se poznání. Bál se na to myslet, jenže teď už nebyla žádná bariéra v mysli. Žádná sladká nevědomost, žádné myšlenkové opíjení. Jen realita. Nechtěné myšlenky se drali ven jak láva právě vybuchlé sopky.
Otázky.
Spousta otázek. Kdo teda vlastně je? Kde to je? Co tu dělá?
A...zamrazilo ho...kdo je Lilith? Kainovi začali téct slzy po tváři. Teď pochopil před čím jí měl ochránit. Proč byl Zdenda tak nebezpečný. Vše byla jen iluze. A on přišel a tu iluzi mu zničil. Kaina to ze vnitř svíralo. Jako by mu někdo vyrval srdce.
Utřel si slzy a pokračoval zbrojnicí dál. Všude kolem něho byla spousta zbraní a zbroje. Dorazil ke dveřím, které byly zdobeny stříbrnými písmeny K A. Vstoupil. Na podstavci v prostřed malé mistnosti stála kosa. Ne však obyčejná, ale z mithrilu a tam kde se čepel setkává s rukojetí byla zdobená malou souškou Lilith. Tato však oči sešité neměla, místo nich je zdobily malé, dokonale hladké rubíny. Dílo jenž mohlo vzniknout jedině za pomoci magie.
Kain vzal zbraň do ruky. Políbil ji, "Dávám ti jméno Lilithina slza...", zašeptal. Vydal se zbrojnicí zpět na nádvoří. Zdenda tam stále stál. Když uviděl Kaina objevil se mu ustaraný výraz ve tváři. Kain k němu přistoupil s nepřítomným obličejem. Oči sklopené k zemi, hlas bez špetky emocí. Jakoby se chystal na svůj vlastní pohřeb, pomyslil si Zdenda.
"Tohle musím udělat sám." pravil po chvíli Kain. Až teď si Zdenda všiml nové kosy, kterou džel Kain v ruce. Byla to překrásná práce. Zdenda znejistel a o krok couvl "Co musíš udělat?" zeptal se. Kain neodpověděl. Jen si nasadil zpět masku, nasadil kápi a vyrazil ke katedrále...

Zpátky k nám

Když nás dovedli do obrovské obloukové místnosti začali se dohadovat u koho začnou a nakonec se rozhodly že já vypadám docela informovaně. Sundali mi mé brnění a připoutali mě ke stolu a při tom diskutovali o tom co mi to roste ze zadku. Pak je to přestalo bavit a chopili se prvního nástroje. Vypadalo to jako kleště ale bylo to menší. A začali s mučením. Bolestí jsem téměř upadl do bezvědomý, řval jsem tak hlasitě že bych probudil mrtvého ale pak ta bolest přestala otevřel jsem oči a spatřil všude modré plameny ale nepálili mě spíše chladili. Náhle jsem mohl hýbat rukama i nohama a tak jsem vstal. Všichni na mě koukali s otevřenými ústy. Koukl jsem se na své ruce a viděl jsem že jsem celý v modrých plamenech jako můj ocas. Otočil jsem se na strážné a ti začali utíkat. Vzal jsem klíče od klecí a otevřel jsem klec s Johnym a onou kung-fu holčičkou a upadl do bezvědomý.

// Kaine nejsem si jistý jak se můj nick sklonuje ale řikej mi killere jenom killere //
/// Tak když ASS_Sasin čte myšlenky a dokáže někoho roztrhat, Kain má svůj vlastní svět a zdenda má své království tak já při obrovských bolestech nebo nějakém jiném trápení začnu hořet nic jiného mě nenapadlo ///

<Ještě jsi zapomněl na to že ke mně promlouvá polo-bůh ale o něm se víc dozvíte později...) Chlad... Všude okola mého těla byl jen chlad... postupný, střídavý jako by někdo ... dýchal... ale početnější skupina... takový chlad.... asi 5 nebo 6 ... heh teď jsem chtěl říct lidí.. ale který člověk dokáže tak dýchat... Oči jsem nechal zavřené... Jednou stejně musím pravdě pohlédnout do očí... a stanout před konečným soudem... zatraceně přece jsem toho tolik neobjetoval jen proto aby mě zničil vlastní strach... Pomalu jsem začal otevírat oči...
šlo to ztěžka.. asi jako když se snažíte otevřít dveře za kterýma víte že se koná něco co nesmíte vidět... nebo nechcete.... 5 siluet... vypadali jako lidské děti... jedno z nich se zeptalo: "jéje sasínek se probudil" nevím proč ale všechny mi byli nějak povědomé... mělo lehce hnědo - blonďaté vlasy nejspíš chlapec... "Já, kde, co , vás znám..." otočil jsem hlavu na bok protože jsem uslyšel někde vzadu zvláštní škrábání.... Byl to ten ohnivý pták který vypadal nervózně... podíval jsem se zpátky.. a... nic.. jen prázdná místnost plná počítačů... pomalu jsem se zvedl... zjistil jsem že mě u pasu něco tlačí... podívám se....
zatraceně.. to je snad sen .... Moje desert eagly!
Pták v kleci ... očividně fénix .. prý je to chráněný druh .. volně v přírodě se vysytuje jen na mé domovské planetě Skorpio... najednou promluvil ... Jdouuu krrrr semmmm ... otočil jsem se a najednou jsem se cítil opět mocný... připraven na všechno... připraven zničit tenhle zatracený komplex a najít opět všechny své kamarády... pokud teda přežili .....

na hradě

Kain se pomalu blížil ke dveřím vedoucí do katedráli. Vedoucí k jeho osudu, k jeho noční můře. Rozrazil je a ony se s vrzotem otevřely.
Lilith stála před oltářem a držela v prstech černou růži. Vyděšeně na něho pohlédla.
"Už je pryč, Lásko?" , zeptala se a hlas se jí třásl.
Kain neodpověděl. Blížil se k ní. Onen chlad, který vycházel z Lilith nyní cítil snad více niž kdy jindy.
"Lásko...drahý, co se děje?" ptala se když byl takřka u ní. Ač se snažila, strach v jejím hlase byl takřka hmatatelný. Kain udělal další krok a volnou rukou jí objal kolem pasu.
Pevně.
A přeci tak jemně.
Lilith vypadla růže z rukou. Přiložil hlavu s maskou k jejím rtům jako by jí chtěl políbit. Ona však necítila jeho rty. Jen chlad ocelové masky. Začali se jí linout slzy s očí.
"Kaine...", zašeptala. "Já...já jsem nechtěla. Odpusť mi to Lásko. Nechtěla jsem ti lhát. Nechtěla jsem ti ublížit. Jen tě ochránit před nimi.", vzlykala "... Miluji tě." a to byla její poslední slova. Schoulila se Kainovi více do náruče. Plakala a čekala.
Kain zvedl kosu a bodl. Černá Lilithina krev začala stékat po čepeli. Její bezvládné tělo se sesunolo na zem. Kain se otočil a odešel zpět na nádvoří.

Zdenda když ho spatřil tak okamžitě vstal ze země, na které doposud seděl, oči upřené na Kaina. Když přišel blíž, tak Zdendu mrazilo v zádech a tajil se mu dech. Kain před něho předstoupil. Odhodil masku, ta s cinkotem spadla na dlažbu. Zdenda polkl. To co viděl před sebou nebyl jeho kamarád. Kain byl uplně bledý, jako bez krve. Z očí mu zmizeli zorničky i duhovka. Zbylo jen bílé bělmo. Ne. To mělo do jeho kamaráda hodně daleko. Tohle byl pohled démona nebo spíše člověka, který právě zabil a pohřbil sám sebe.
Po chvilce ticha Kain pravil, "Pojď zamnou." tak oba vyrazili do nejvyšší věže na hradě. Ke dveřím s číslem 456...

zpět někde v komplexu SNH
"A-A-Arcivědče Darthane!", zakoktal vědec ,"Ma-máme tady problém." Darthan si pohladil svoji pleš a dlouhou bradku. "Podejte hlášení pane Simonsi."
"Subjekt 456, pane...On, on...", koktal Simons
"Tak co se sakra děje!", zařval Arcivědec.
"On se začíná sebeuvědomovat, pane" odpověděl mladší vědec.
"To ne. Jen to ne. Prosím jen to ne", vydechl Darthan. "Myslíte, že už bude sérum Nosgoth působit?"
"Pane...ano pane. Vylepšení proběhlo a subjekt ho právě použil.", hlasil Simons.
"Tak to nám Bůh pomáhej", dodal Darthan a zahleděl se na velký skleněný válec, ve kterém se vznášel pohledný muž s bílými vlasy, napojený na několik drátů a trubiček. Jenže teď něco držel v ruce. Byla to kosa s plastikou ženy jako ozdoba. Překrásná práce zvěstující smrt...


//co jsem to dopsal, tak mi je teď tak nějak smutno //

teda tys to napsal tak dobře že nevim co napsat abych to nezkazil

//Děkuji ti killere...vážím si toho.
A jelikož nikdo nepíšete a dva příspěvky za sebou to nebudou, tak pokračuji //

u dveří s číslem 456

Hlasy. Ty hlasy, které Kaina lákaly byly opět slyšet. Teď to, ale v tom šumění a změti, zaznamenal změnu. V těch hlasech byla slyšet panika a zděšení.
“Tak to je ono?“, zeptal se Zdenda.
“Ano.“ Odpověděl Kain.
“Co za nimi je?“, pokračoval Zdenda.
“Cesta ven z toho to prokletého místa.“, odvětil Kain.
“Jseš si tím jistý?“
“Sakra Zdendo! Tady si nejsem jistý už vůbec ničím! Ani sám sebou ne. Ale tady mě Lilith chytla za ruku a prosila mě ať je neotevírám. Proč asi?“
“Ehm Kaine…“, ptal se opatrně Zdenda „Kdo je Lilith?“
Kain vydechl. Přes oči mu přeběhl stín. „Lilith…byla jediná dívka, kterou jsem kdy miloval. Tak miloval, že jsem jí ze žárlivosti vyrval oči a vytrhl jazyk. Pak jsem příslušná místa nechal zašít…přistihl jsem jí s mužem, jenž nosil tuto zbroj, kterou máš nyní ty.“
“Chceš říct…“ vyděsil se Zdenda
“Ano.“, pokračoval Kain, „Vítej zpět… Arkile z Den’daghru!“

Brnění začalo náhle pulzovat a snažilo se do Zdendovi hlavy nasoukat své vzpomínky. Zdenda se bránil. Ale marně. Celý příběh jeho lásky k Lilith se mu promítal před očima. I tu scénu. Jak byl zbaběle schovaný za sloupem, když Kain vykonával trest.
Opět slyšel ty prosby, nářek a křik milované...

„Nyní, ale máme práci.“ Pravil pochvíli Kain a začal se svlékat do půli pasu. Když byl hotový otevřel ony dveře s číslem 456. Náhle vítr z nich začal pomalu vtahovat vše dovnitř. Jakoby do stěny se zelenou tekutinou.
“Zdendo!“, zavolal Kain „teď přišla tvá chvíle.“
“Cože? Jak to myslíš“ nechápal.
“Je jen jedna možnost jak se odsud dostaneme! Přeci jen je to výplod mé fantazie. Musíš mě zabít, ale abych se odsud dostal musí mé tělo spadnout do dveří.“, objasnil mu věc Kain.
“Ale, ale…to nemůžu udělat. Jsi můj přítel!“, zdráhal se Zdenda „Určitě je ještě…“
“Zatraceně posloucháš mě?! Není žádné „ještě“…“, přerušil ho Kain. „Podívej se na mě, sakra podívej se na mě! Do očí! Vidíš něco ze svého kamaráda? Ten je mrtví! Ten starý Kain, kterého jsi znal tak není! Pokud mě chceš zachránit, nás zachránit, tak mě musíš bodnout jedním ze svých mečů přesně sem, doprostřed čela.“
Zdenda tomu pořád nemohl věřit, ale vytáhl jeden peč z pochvy. Kain stál na prahu dveří, tekutina už mu olizovala konečky vlajících vlasů. Podíval se na Kaina. „Zatraceně, Kaine!“, pomyslel si, „to už jsi ztratil všechny známky lidství? Kde jsou nějaké emoce, city?“.
Zdenda přistoupil ke Kainovi. „Nechtěl bys mi ještě něco říct, příteli?“
Kain se upřeně zadíval na Zdendu, „Nikdy nezabíjej svou lásku.“. Zavřel oči a Zdenda bodl.

Kain ani nestačil vykřiknout. Jeho tělo s pleskotem vpadlo do zeleného živlu. Dveře se zavřeli, voda začala bublat a vznikal v ní vír, který začal nabírat na intenzitě. Kain zavřel oči a pevně držel Lilithinu slzu.
Kyslík mu unikal z plic. Celé tělo ho bolelo cirkulací vody a hrudník nesnesitelně pálil.
Pak náhle vše utichlo.
Kain cítil jak se opět vznáší.
Nadechl se.
Na některých místech těla pociťoval pichlavou bolest. Jakoby mu něco trčelo z těla. Chtěl vědět ještě jednu věc. Ano. Lilithinu slzu držel pořád v ruce.
Kain cítil jak mu krev pulzuje ve spáncích.
Jeho myšlenky se ubírali jen k jedinému, "Teď nadešel můj čas. Budete pikat za to, že jste mě zajali. Budete pikat za to čím vším jsem musel projít!"
Nadechl se. A otevřel oči...

v tajných laboratořích pro vylepšení prototypu, komplex SNH

Mladá asistentka stála poblíž válce s tekutinou v níž byl stále ještě uzavřen pokusný subjekt. Něco si horlivě psala. Cítila se, ale nervózní. Subjekt s krycím názvem Nosgoth ji...ji přitahoval. Jeho svalnaté tělo, dlouhé bílé vlasy...přestala psát. Naklonila se blíže aby si prohlédla jeho tvář. Mrzelo ji, že téměř celá spodní část byla zakryta dýchacím přístrojem. Kdyby tak mohla spatřit jeho rty... Rozhlédla se kolem. Arcivědec s panem Simonsem něco zmateně zkoumali na jednom z monitorů. ostatní vědci si hleděli své práce. Přistoupila ještě blíž. Její dech již nechával stopy mlhy na válci a pak...
Pak subjekt prudce otevřel oči!
Asistentka leknutím vyjekla a upustila tužku i poznámky na zem.

Kain dosáhl plného sebeuvědomění

Začal ze sebe strhávat kabely, kterého drželi v tomto skleněném vězení. Zelená tekutina se začala barvit Kainovou krví.
Vědce okamžitě zachvátila panika. Někteří se dali na útěk. Všude se rozsvítily výstražné kontrolky.
Kain na nic nečekal, vzal Lilithinu slzu a sekl do válce. Ten se s třískotem drceného skla praskl a rozpadl. Veškerá tekutina během vteřiny byla rozlita po celé laboratoři. Kain celý promočený vstal, nohy lehce pořezané od střepů. To mu, ale vůbec nevadilo.
"Pa-pa-pane..." koktal vyděšením Simons
"Já vím, já vím...zavolejte ochranku." odvětil potichu Arcivědec.
Vědci, kterým se nepodařilo včas uprchnout, stáli kolem konzole vedle Arcivědce Darthana. Mokří a vyděšení.
Kain pomalu sestoupil z válce a vydal se pomalým krokem k nim. Nebylo kam spěchat...
Náhle tam přiběhla jednotka ozbrojených můžu. "Ruce vzhůru a odhoď zbraň!" zakřičel velitel. Kain otočil hlavu a upřeně se na něho zadíval. Velitelovi začala tuhnout krev v žilách. "Jeho-jeho oči..."zašeptal a pak...

K tomu co se událo v následujících vteřinách, nemohu najít ta správná slova. Byl to tanec agonie. Agonie člověka, jemuž vzali vše. Nic jim nebylo svaté a nechali ho sáhnout si až na samé dno, takřka spáchat psychickou sebevraždu. A to jen kvůli svým pokusům, ziskům a dalším malicherným věcem.
A tak když vše nakonec utichlo.

Kain seděl uprostřed místnosti s pohledem kam si do neznáma. Hladil Lilithinu tvář na své kose, stíraje tak z ní krev. Kolem něho bylo plno, jen těžko identifikovaných, kusů lidských těl.
Nad tím vším se vznášelo ticho, které sem tam bylo přerušeno kapáním krve ze stropu.
Jen v jeho hlavě mu stále zněla dvě slova, „…miluji tě…“

//mno...je to trochu delší, přiznávám //

Mezitím ve výslechovém bloku D :

Killer ležel v bezvědomí, místnost na místech plála modrým ohněm. Johny se sehnul ke killerovi aby se ujistil že žije. Žil. Johny zahlédl skrze plameny killerovi a své věci, proběhl skrze plameny sebral výbavu a vrátil se zpět ke killerovi a kung-fu holčičce která klečela kousek od něj. "Pojď jdeme. Padáme odsud." zavolal na ni Johny a popadl killera a přehodil si ho přes ramena. "Tak jo." odpověděla holčička s náznákem strachu v hlase. Johny s killerem přes ramena a holčičkou vedle sebe se vydali ven z bloku. Došli na křižovatku a rozezněl se poplach. "Poplach, poplach. Všechny bezpečnostní složky ať jsou v pohotovosti. Zajistěte maximální ostrahu. "Myslíš že je to kvůli nám?" zeptala se holčička. "Nejspíš. Nebo se děje něco co nemá co dělat s naším útěkem." odpověděl Johny. Po 15 minutách došli ke dveřím s nápisem spojovací most CD. Když vešli na most z druhé strany se vyrojilo 20 vojáků SNH. "A sakra, a máme tu problém." konstatoval s neobvyklým vztekem Johny. "Zůstaň tady u něj, dobře?" obrátil se k holčičce. "Dobře a co budeš dělat ty?" "Vyřeším náš problém" odpověděl Johny. Nabil SOCOM a schoval se za prvním sloupem a pohlédl dolů, uviděl že most stojí ve vodě. Když pohlédl nahoru zjistil že je tam vysoký strop. "Tak jo, je čas vyřešit problém." konstatoval Johny......

Moje oči... tak pálí... nemohu je otevřít. Začal jsem pomalinku otevírat oči. Ta bolest... ale už to de. První co jsem uviděl byl Johny jak jde směrem ke mě, v ruce SOCOM ze kterého stoupá kouř. Pak jsem znovu omdlel.

// Hele Kaine nepřemýšlel jsi o tom že by jsi mohl psát knihy?//

//aby to tu nestrašilo, tak jsme to smazal//

// Safra ted sme se do toho tak zamotaly že nikdo nebude psát //