|
// Insolitus má pravdu, ačkoliv nevím, co plánuješ nebo jestli vůbec něco se svými schopnostmi. Bylo by zajímavější kdyby tvá výzbroj měla i stinné stránky, že by ti v něčem škodila... Ale příběh je na tobě //
Ta touha... Zabíjet... Zlatý se postavil do vchodu, což mu neumožňovalo příliš manévrovat, ale zase ztížilo patrakům dostat mu za záda.
Zabíjet, trhat, drásat, škrábat, mlátit, kousat, šlehat plameny...
Ale hlavně, chtěl ochránit...
Zavrtěl hlavou, zase nechal zatoulat své myšlenky.
Sedm patraků postupně přistálo před jeskyni a utvořili kolem něj půlkruh. Byli povětšinou mladí a nezkušení v boji.
Vycenily na něj své dlouhé a špičaté zuby - kupodivu neměly strach, až příliš si byli jistí svou převahou - jenže to Zlatý taktéž.
Cítil horko, adrenalin se začal dožadovat krvavého boje. Postavil se rozlíceně na zadní a mohutně zařval.
Zatímco Zlatý dával hlasitě najevo, kdo je tu pánem, jeden z patraků vyrazil vpřed - což drak očekával, okamžitě zareagoval a pravými pařátem sekl po protivníkovy.
Z patraka nezbylo o mnoho víc než hromádka masa a kostí.
Jako na povel všichni vyrazili vpřed - vstříc vládci těchto krajů. Vstříc jedné z nejmocnějších bytostí.
Zlatý sekal a chrlil oheň, ale nestačilo to, patrakové prolétávaly kolem Zlatého.
Zatímco tři se svíjely se smrtelnými křečemi na podlaze, dalším třem se s hlubokými ranami podařilo uniknout a naprosto ignorující skutečnost, že za sebou mají jistou smrt, která je dřív nebo později dostihne, letěly do nižších pater...
"Vraťte se! Zbabělci!" Zlatý se hnal za nimi, kvůli své velikosti se však nemohl pohybovat tak rychle, jako letící patrakové.
Král králů se pozastavil, až teď si uvědomil bolestivou skutečnost, co hodlají patrakové udělat. Při tom pomyšlení mu proběhl mráz po zádech, rozběhl se ještě rychleji...
Paranagan seděl svázaný magickými pouty. Ačkoliv původně neměl v úmyslu se vzdát, neustále v sobě cítil křivdu, něco co musí vykonat, aby se mohl alespoň částečně pomstít těm chladně kalkulujícím starým netopýrům nebo své matraiarše... To už mu bylo jedno.
Z přemýšlení jej vytrhla obrovská dračí postava, v jeho zorném poli.
"Jdeme" řekl drak - nejspíš jejich kapitán, podle toho že jej všichni poslouchali. Otočil se a vzlétl, najednou stovky dalších křídel jako na povel vzedmula své majitele.
Paranaganovy na okamžik prolétlo hlavou, že ho zde chtějí nechat.
Najednou se však okolo něj začala tvořit jakási zvláštní tekutina. Skoro jako voda, jenom se tvarovala do koule, zanedlouho se ocitl uvnitř obří bubliny, která se začal vznášet a letěla stejným směrem jako většina draků.
Zajatý patrak zjistil, že magická pouta okolo jeho končetin již povolila. A může se téměř volně hýbat - v rozmezí stěn bubliny samozřejmě.
Dračí kapitán zavolal bublinu k sobě blíž, někeří, hlavně teda draci, si neodpustili slabé štouchnutí křídly do Paranagonova vězení, po chvíli otřesů, kdy patrak nebyl schopný se ani postavit letěl těsně vedle jejich velitelem.
Paranagan čekal, chtěl se na něco zeptat, ale bublina byla izolovaná nejen fyzicky ale i magicky, takže nemohl své obrazy dostat skrz a spojit se s drakovou myslí.
Po několika minutách ticha, kapitán znenadání promluvil: "Měl bys být zdvořilý a mluvit pravdu, jestli chceš zemřít rychle, až dorazíme k Zlatému."
Paranagan věděl, že zemře, s tím se již smířil, ale přesto chtěl své myšlenky nějak předat svému vězniteli...
Drak pokračoval: "Zabili jste mnoho našich draků a dračic, nevím jak ve vašich zákonech, ale zde obyčejně už za dvě vraždy draků je trestem pomalá smrt, pokud nám však poskytneš cenné informace bude to bezbolestné..."
Dračí zákony mu přišli mírné... Patrakové mají pomalou a velmi bolestivou smrt za jakýkoliv prohřešek či porušení příkazu Starších či Patriarchy.
Bublina začala klesat, drak se však stále vznášel na místě. Nejspíš ovládání jeho vězení vyžaduje velkou koncentraci, a přistáváním i ovládáním současně by riskoval nejen celistvost vězení a vězně, ale také své zdraví.
Paranagan sklopil zrak, cesta jistě trvala několik hodin, avšak mu to přišlo jako pár minut...
U vchodu do - pravděpodobně jeskyně Zlatého - cosi zahlédl. Měl podezření, jakmile to však i ucítil znejistěl daleko víc. Byl to pach jeho vlastní rasy. čtyři roztrhané a znetvořené těla již pravděpodobně ztuhla n poledním slunci. Naštěstí nebo bohužel necítil zde dračí zdechlinu.
Bublinové vězení pomalu dopadlo na tvrdou zem, okolo chvatně přistávající draci zvířili všudypřítomný prach.
Paranagan najednou pochopil podstatu celého plánu, jeho skupina neměla za úkol zabít dračího císaře s jeho královnou, ale pouze odlákat pozornost od druhé skupiny, o které jim schválně nikdo neřekl, aby drakům v případě, že je zajmou nemohli nic říct, ani kdyby je mučily. Druhá skupina měla pravděpodobně za úkol tajně zabít císaře a utéct.
Zajatý patrak zajednou začal pochybovat o tom, že zemře bezbolestně...
_________________
"Zabít nebo být zabit není nic nepřirozeného... Narozdíl od života beze smyslu."
"Dlouhý styk se zlem, stejně jako s dobrem vede k tomu, že v něm člověk nalezne zalíbení..." -Lucius Annaeus Seneca
Můj YouTube blog
Rytíři!
|
