StarCraftCZ.com

ahoj všichni, uvodem se omlouvám že jsem tu chvíli neobjevil, ale finišuje semesrt, začíná ateliérovej tejden a pak zkouškový, mám hromadu práce, ale i tak se pokusím psát častěji



„Insolite!!! Vstávej!!!“ volal na Insolita Killer „ Nevíš kde je Johny???“ Odpověď byla samozřejmě záporná. Insolitus se pomalu vyhrabal z dek do nich byl zabalen. „Kde jen může bejt???“ přemýšlela nahlas Satyra. V tom se Killer upřeně zadíval do lesa. Jako by tam něco bylo. Jako by je něco sledovalo. Ano určitě tam něco je. Hnulo se to! Prudce! A na několika dalších místech také. „Jsme pod útokem!!!“ křikl Killer vytahujíce meč. Z lesa, vedle kterého nocovali, začali vycházet velice dobře vyzbrojení vojáci. Všichni měli stříbrné zbroje a stříbrné helmy s bílými ohony. Ale hlavně měli všichni v rukou nabité samostříly. Míříce na trojici hrdinů, pomalu vycházeli z lesa blíž a blíž, k místu kde spali. „Tak teď jsme pěkně v prdeli. Je jich fakt hodně“ zašeptala Satyra „Máme nějaký plán???“ řekl Killer. „No snad to jsou klaďasové co se nejdříve ptají a až pak střílí“ odvětil Insolitus. Neznámí vojáci utvořili cosi připomínající kruh, v němž uvěznili naše šampióny. Poté jim dali najevo že nastal čas k přesunu.

Po několika desítkách metrů se všichni zastavili. Do kruhu vešel vysoký muž, nebyl vyzbrojen jinak než ostatní jeho muži, ale bylo cítit že tohle bude asi velitel. „Kdo jste a co tu chce???!!!“ řekl přísně směrem ke trojici. „Jsme cestovatelé“ ujal se slova Killer „pouze tímto krajem projíždíme. Směřuje na sever do hor. Proč jste nás zajali???“ „Proč??? ..... Co je tohle???“ řekl velitel a ukázal na dvě zčernalé mrtvoly ležící jen několik málo metrů od místa kde teď stáli. První patřila někomu opravdu velkému. Za živa musel mít alespoň 3m. Z těla mu vyrůstalo mnoho kostěných výrůstků. Druhá mrtvola nespíše patřila ženě. Jenže měla netopýří křídla. A obě, ač vypadali nedávno mrtvé, měli zčernalou, jakoby spálenou, kůži. Killer s Satyrou se překvapeně podívali nejprve na mrtvoly a pak na sebe. Nevyřčenou otázku „Kdo to kurva je???“ měli na jazyku oba. Insolitus při pohledu na dva mrtvé démony se zamračil. Už zase. I tady. Nikdy to neskončí. Velitel se otočil na Insolita „Ty víš co jsou zač??? Ty víš že to jsou démoni, že ano???“ Insolitus lehce pokýval hlavou „A víš“ pokračoval velitel „proč sem přišli???“ „Vím“ pronesl tiše Insolitus “Přišli si pro mě. Jeden vysoce postavený démon mě nesnáší a proto za mnou stále posílá vrahy.“ Satyra a Killer lapali po dechu, né že by je tolik překvapovalo to že málem potkali rozzuření démony, ale děsil je spíše jejich společník. Co je zač, když má takovéhle problémy s peklem. Měli ho opustit hned jak uviděli poprvé toho pekelného koně. „Moc vám děkuji za jejich likvidaci, ale již musíme pokračovat, aby jste nebyli vystaveni nějakému nebezpečí“ Velitel se pousmál „Tak to mnohé vysvětluje. Já jsem Darion, velitel třetího pluku Řádu andělských, lovců démonů. Sledovali jsme je již několik dní. Následujte mě prosím.“


(poznámka: když zabijete démona, tak během několika hodim jeho kůže zčerná. Jejich těla tlejí (ono to spíše vypadá jako by se pomalu pálila) jen několik dní. Asi za týden z démona zbyde jen hromadka popela)

to Kain a ASS_Sasin: moc dobre kluci (napad pouzit editor map a heroese - proste genialni)

...Sledovali jsme je již několik dní.“ Trochu se mi zamotala hlava. Když to ustalo, všiml jsem si že se všichni koukají na mě. "Co se děje?" zeptal jsem se. Satyra jenom s otevřenou pusou koukala na mě a ukázala mi na záda. Ohlídl jsem se a uviděl jsem že mám ocas... modře hořící ocas. "Už zase!" zařval jsem a omdlel.

Ocitl jsem se v nějaké jeskyni. Nemohl jsem nic dělat, pouze jsem vyděl. Mé tělo se začalo pohybovat samo a vyrazilo dál do jeskyně. Všechny části jeskyně, kudy jsem prošel, osvětlovaly ohromné plameny, hořící u stěn. Šel jsem asi pět min. a stále postupoval hlouběji a hlouběji. Nikde nebylo ani živáčka. Náhle jsem se zastavil. "Pojď jsem." vyšlo z mých úst. Náhle se přede mnou oběvilo něco, co kdysi mohlo být psem. Ze zad mu čněli chapadla která se neustále svíjela. Mělo to kůži roztrhanou na mnoha místech. Chtel jsem utéct ale mé tělo mě neposlouchalo a pouze se ohnulo a má ruka to zvíře pohladila. "Hodnej pejsek Anoraxi." řekl jsem. Anorax zaštěkal a olízl mě. Chapadla se mu začala vrtět stejně jako ocas. "Pojď musíme jít." řekl jsem. Vytrazil jsem dál. Došel jsem k ohromným železným dveřím. Hrozně jsem se vyděsil když jsem zahlédl co je hlídá. Přede mnou stál ohromný ďábel. Jeho pokožka byla rudá, mezi ohromnými rohy hořel plamen a celý byl oděn v nádherně zdobené zbroji. U pasu mu plál meč skoro stejně velký jako já. Když mě uviděl tak poklekl na kolena. "Princi, pán vás již očekává." zahřměl. Kývl jsem hlavou a vší silou zatlačil do dveří. Dalo mi to zabrat ale otevřel jsem je. Vešel jsem do obrovské síně. Udělal jsem pár kroků a poklekl jsem. Po celé místnosti se ozval hromový hlas "Kolikrát ti mám říkat že ty klekat nemusíš." "Pane já vím ale jste tak mocný že to jinak nejde." vyšlo ze mě. Postavil jsem se abych tváří v tvář stál proti tomu nejstrašnějšímu co jsem kdy vyděl. Přede mnou stál sám Samuel, všemocný Diablolos (oboje to znamená jedno a to Satan). "Mám pro tebe úkol." zahřměl. "Jistě všemocný." "No tak neříkej mi tak, říkej mi tak jak máš. Říkej mi otče." Náhle se mi v hlavě začali ozívat hlasy. Hlasy mě tak známé. "Vstávej! Vzbuť se!" křičeli.

"Vzbuť se!" Křičela Satyra a klepala s mým bezvládným tělem, jenž leželo na zemi. Otevřel jsem oči. A prohlédnul jsem si okolí kolem mě. Musel jsem být mimo maximálně pár minut, i když my to připadalo jako hodiny.

Jsem rád že se vám naše mapy líbí. Za mapu ve stylu heroes III poděkujte Kainovy


Čekal jsem, čekal a doufal, že můj plán vyjde.
Začalo se zešeřovat. Lidé začali zapalovat pouliční lampy, pach drakobijce vycházel z nejbližší hospody, teď nebo...
Přede mnou se zastavil nějaký cizinec, měl zahalenou tvář i zbytek těla pod kápí, vyzařovala z něj moc. V hlavě se mi ozval hlas: "Ty, jsi přítel?"
Při těch slovech se celé moje tělo otřáslo. Avšak aniž bych věděl jak, zamlžil se mi zrak a odpověděl jsem: "Já přátelé nemám, raději zmiz."
"Útěk je sebevražda, bezmocný draku. Hlavní brána je hlídaná lučištníky, ale jenom dvěma halapartníky." Cizinec měl stále zahalenou tvář, přesto jsem měl pocit, že se pousmál. "Proč mi pomáháš a máš snad lepší plán?"
"Nevím, ale plán bych měl..."
Lidé se pomalu začali vytrácet ve svých obydlích, avšak těch pár co ještě bylo venku si na nás začalo ukazovat prsty. Stáli jsme tam ještě půlhodiny zírali si do očí, ale ani jeden z nás nevydal ani hlásku...


Lobasti konečně po dlouhé, velmi dlouhé době se vrátil do místa, kteří by ostatní nazývali domov. Jenže pro něj to bylo jen další místo v jeho nekonečném putování, přesto se zde cítil nejlépe. Hlavně miloval noční koupel v malém jezírku poblíž řeky Her´nal (řeka jižně od rodiště Lobastiho) Pamatoval si na své dětské léta, kdy zde hráli asi nejzábavnější hru na světě. Létavka: Šlo o to, že draci mají v útlem věku dosti nevivinuté křídla, sice se mohou na chvíli zvednout ze země, ale k létání nejsou určené. A právě v tom spočíval princip, ten kdo doletí nejdál, vyhrál. Lobasti vždycky prohrál, jen jednou se mu podařilo vyhrát, ale síly mu nestačili a spadl zrovna do tohoto jezírka. Mimo to, si touhle nevinnou hrou draci posilovali své křídla.
Zelení draci zrovna vodu nemusejí, protože je pro ně moc studená. Tyrkysovému to ovšem nevadilo. Po několika málo minutách okolo něj prošli dvě nádherné dračice. Hmm tohle byl pohled přímo pro bohy, ještě že měl Lobasti dolní část těla skrytou pod vodou...

„Koukám že vy všichni toho máte s démona společného až dost. Jdeme!!! Nesnáší démony, lovíme je, chráníme před nimi svět. Pokud se někdo bude projevovat moc démonsky, tak ho bez váhání zabijeme a věřte mi že v tom máme kurva praxi“ řekl o poznání méně přátelsky Darion.

Naši hrdinové si sbalili tábořiště, nasedli na koně a vydali se, v doprovodu řádu andělských, na cestu neznámo kam. „Ty kuše mě fakt stresujou“ sykla Satyra. „Prosím tě co to bylo s tím ocasem??? Před tím než si ho takhle vytáh, vypadal Darion celkem přívětivě.“ Vyčítal Insolitus Killerovi. „To je pravda“ Přidala se Satyra „Co to k čertu bylo“. „Já netuším“bránil se Killer „Nemám ponětí co to mohlo být, nikdy se mi tohle nestalo. Nemohla to mít něco společného s čarou???“ Neřekl jim to. Neřekl co viděl. Nevyřkl otázku co ho teď sžírala v nitru. Kdo mu teď pomůže??? „A co ty Insolite, co to jako má znamenat že tě pronásledují démoni???“ snažil se zavést řeč jinam Killer. „Jednou sem vám to musel říci“ začal potichu Insolitus „Kráska je pekelný oř. Tito stvoření jsou v pekle velice vzácná a vlastnit je mohou jen nejmocnější démoni. Démon známý jako Kzaxar je bohatým a mocným obchodníkem a já mu Krásku ukradl a s její pomocí utekl z pekelných planin. Od té doby za mnou posílal démony. Zatím za mnou posílal jen otroky, silné, tupé a celkově né zas tak moc nebezpečné. Tohle co tady leželo nebyli otroci, bylo to něco mnohem horšího“ Insolitus se odmlčel. „Tys byl v pekle!!!“ vyděšeně řekla Satyra. „Bohužel, ale není to záviděníhodná zkušenost“

Asi po 4 hodinách dorazil celý konvoj k pevnosti ve skále. Na hradbách hlídkovali stráže. Vypadalo to jako velmi dobrá vojenská pevnost. Brána se pomalu, s rachotem otevřela.

Naši hrdinové dostali každý svůj pokoj, nebo možná by bylo lepší říci celu. První byl na výslech odveden Killer. Stráž ho odvedla do velké kruhové místnosti vytesané uvnitř ve skále. Uprostřed místnosti byl stůl, možná oltář, po obvodu stříbrné svícny. Naproti dveřím stála postava. Killer neviděl jak vypadá, jelikož byla zatím otočena zády. „nechte nás s vězněm o samotě!“ řekla osoba přísně. Její hlas byl velice hrubý, ale hlavně velice autoritativní. „Ty jsi Killer, že???“....



Tohle si asi Killer.exe rád dokončí sám, kolik toho prozradí a kolik ne
Jen bych rád abys k němu měl úctu, je to hlava řádu andělských, velice zkušený lovec démonů.

Jinak eště pro upřesnění na mapě (když už ji máme) nacházíme se zhruba uprostřed mezi Ank dul Ponthy a gryfy

Tak o toho ta mapa je, klidně na ní načrtni křížek a napiš k němu. Andělská tvrz. Jakmile se nových míst nahromadí více tak je zase s Kainem sepíšeme. Každopádně díky a někam si to napíšu...

Ještě bych chtěl,aby jste někam dali Citadelu Řádu Soumračné oblohy. Je mi jedno kde,ale mělo by to být někde v říši lidí.

Umísti ji sám, jestli chceš. Každopádně Taky si to napíšu...

Běžel jsem seč jsem mohl. Zhluboka jsem dýchal, ruce i nohy mě stále pálily od provazů. V běhu jsem si zamnul zápěstí. Nikdo naštěstí nebyl na tržišti, a i těch několik málo jedinců se mi klidilo z cesty, což bylo jedině štěstí pro ně. Čtyři těžké ocelové boty mi zastoupili cestu. Halapartníci, jejich nevýhoda že mají tak těžkou zbroj. Napřáhl jsem ruku se znamením a pomyslel na vzduch proudící okolo mně. Nárazová vlna povalila s rachotem plátů o kámen oba muže na zem. Když jsem okolo ležících strážců přebíhal, jeden natáhl nohu. Se zaklením jsem klopýtl, ale udržel jsem naštěstí rovnováhu. Pokračoval jsem v běhu než jsem dorazil k bráně.
Padací most byl stále zvednutý. Cizinec, ještě nesplnil svoji část úmluvy...


Před třemi hodinami.

Fyrgram nesnášel hlídkování. Vždy když hlídkoval, stalo se něco neobvyklého, takže nikdy neměl čas si užít let. Naposledy našel se svým bratrem Shadea a nyní ho našel znova nebo spíš "ucítil" ho znova, byl někde uprostřed lidského města Ankarlant. Naprosto nechápal smysl toho všeho. Proč u všech dračích císařů mezi sebe vzali někoho, kdo se o sebe nedokáže postarat? Prudce se otočil o 180stupňů a zamířil za Zlatým...


Deset minut před útěkem...

"Počítej do pěti minut, pak vyraž k bráně. Postarám se o toho drakobijce i o most..." Prohlásil cizinec v kápi a běžel do hospody kde stále přebíval drakobijec.
100sekund... Z hospody se ozval ženský výkřik, po další minutě z hospody vynesli stráže drakobijce, nebyl mrtvý, ale byl v bezvědomí. Pěkná práce. Měl ho zabít...
220sekund... Cizincův pach jsem ztratil... Zvláštní, naposled jsem ho ucítil někde na cestě mezi hospodou a strážnicí.
400 sekund... Zhluboka jsem se nadechl. Zavřel jsem oči. Něco mi bránilo v proměně, usilovně jsem s tím v mysli bojoval. Vypadalo to jako zlaté vlákna. Která mi bránicla v průchodu. Pevněji jsem sevřel víčka. Vlákna se natáhla. Cítil jsem bolest, v mé hlavě, bylo to nesnesitelné, už jsem nevnímal nic ani své fyzické tělo, jen bolest a touhu, touhu žít. Jedno vlákno prasklo, přitom jsem ucítil úlevu. Pak jako na pokyn praskla všechna ostatní a má duše udělala krok vpřed...


Současnost

Najednou jsem uslšel praskot lana, most se bez protizávaží zřítil na zem. Ti které nevzbudil rozruch při mé proměně, probudila rána kterou vydal padací most. Svoboda. Rozběhl jsem se, pryč od města.
Z hradeb se ozvalo: "Stůj, parchante!"
Otočil jsem se. Z hradby na mně mířilo šest lučištníků, oba halapartníci už téměř vstali. "Ani se nehni!"
"Ale, já se nehýbu." Natáhl jsem ruce a tajně jsem je sevřel do znamení, "Ale jak mě chcete trefit, když nic neuvidíte?"
Náhle voda v příkopu začala bublat. Poté vytryskla k nebi jako gejzír. Vodní stěna byla tak vysoká, že zakryla vršek hradeb. Zpoza stěny vyletělo pár šípů, ty však bez cíle a promoklé popadali neškodně do země.
"Snad se nebudete zlobit." Rozběhl jsem se do lesa, ovšem před tím jsem zapálil padací most. Pro jistotu, a abych dostal trochu náskok.
Nyní mám jiné priority. Přivést Zlatého k mýtině kam běží tlumočník.



"Můžeš spát tady, nelezou sem žádní jiní obyvatelé této jeskyně a navíc je tu i docela teplo."
Derwína se usmála: "A ty ještě nepůjdeš spát?" Dračí král si povzdechl, "Musím ještě vyřídit pár nudných a neodkladných záležitostí." Derwína obešla kolem dokola a pak si lehla. "Tak dobře..." Chvíli se na sebe dívali, potom se Zlatý rozloučil a odešel do hlavní místnosti. Uprostřed uviděl dosti zmateného draka. Jakmile spatřil svého Císaře trochu se uklidnil: "Můj králi, chytili Shadea, v Ankarlantu, letím sem celé čtyři hodiny." Potom si na něco vzpomněl a s omluvou se rychle uklonil.
Zlatý se na něj unaveně podíval. "Jsi si jistý? Tohle je velmi závažné obvinění..."
"Ano, pane. To já jsem ho k vám poprvé přivedl. Znám jeho pach. Musel to být on."
Zlatý se proměnil do lidské podoby a odběhl do jedné z vedlejších chodeb, kam měli zakázano chodit i sluhové. Po pti minutách se vrátil, držíc v ruce ohromně dlouhý meč, jejž ostří mělo namodralý nádech a celé pulzovalo rudým světlem. "Snad to vyřešíme diplomaticky, ale pokud ne, shromáždi dva tucty těch nejlepších bojovníků a bojovnic. Za deset minut odlétáme..."
Díval se jak Fyrgram pospíchal chodbou ven. A pak si vzpomněl na Derwínu, bohužel nejspíš svůj slib, že se za chvíli vrátí nedodrží. Prudce máchl svým mečem do nejbližší sochy, která se s rachotem roztříštila. Zanedlouho se však kameny a úlomky začali pohybovat jako by měli nožičky a začali šplhat zpátky na podstavec. Po minutě zde stála socha Patraka, jakoby se ji nikdy nic předtím nestalo...