StarCraftCZ.com

Zdendo a Johny, bravo skvělá práce

"Zdravím, tě draku." pronesl tlumočník rozpačitě. Drak vystřelil svůj růžový jazyk.
"Ty znáš, dračí řeč?" Aniž by čekal na odpověď pokračoval. "Co po mně chcete?"
Drakobijec praštil chlapce svou železnou rukavicí, až se svalil na zem. Z úst mu vytékal pramínek krve. "Budeš mluvit, až ti řeknu a co ti řeknu! Co ti ta přerostlá ještěrka řekla? Mluv!" Ernest se pomalu bolestivě zvedl, drak vypadal rozpačitě. Proč udeřil ho? Nevím, ale asi se mezi sebou tihle vrazi a obyvatelé nemají příliš v lásce.
"A-ano pane." V mladíkovi rostla zuřivost, po strachu nezbyli téměř žádné stopy. "Ptal se, proč jste ho chytili."
Velitel přišel blíž k drakovy. "Řekni mu... Že někdo ho vážně nemá rád. A Zeptej se ho, proč má jeho hlava cenu sta zlatých."
Ernest si chvíli vybavoval slova a jak je poskládat, nakonec řekl: "Někdo tebe chce zabít a zaplatil sto zlatých peněz, proč?"
Černý drak pochopil, ale tvářil se neutrálně. Nad něčím přemýšlel.
Nájemný lovec si odkašlal. Drak ho však ignoroval. Kývl hlavou směrem na drakobijce za drakovými zády.
Ten zvedl nohu a prudce ji spustil drakovy na ocas.
Drak se chvíli začal zmítat. Pak se otočil ke kapitánovy: "Tebe zabiju jako prvního, a toho šlapače naposled, těšte se." Drakobijec se otočil k mladíkovi, ten rychle odpověděl: "Nejspíš, protože... Zabil... Někoho."
"Aha, no a jak se jmen... Ale to je jedno, řekni mu ať se připraví na smrt..."
Než Ernest stačil něco říct, drak odpověděl: "Mám poslední přání."
"Má poslední přání," zopakoval v lidském jazyce.
Drakobijec se nahlas zasmál. Dodal posměšně: "To jsem zvědav, ať se zasmějeme."
"Jestli mám zemřít, tak o úplňku,
Jestli mám zemřít, rukou tvojí tlumočníku." Pronesl drak.
Mladíkovi trvalo než se vzpamatoval, ale poslední přání draka nechtěl ignorovat. Navíc společně s drakem měli společného nepřítele. Proklínal sám sebe, když vše překládal.
"No tohle, že mě to nenapadlo dřív, úplněk je již tuto noc. Takže, zítra ráno se sem vrátíme. A chceme ho vidět mrtvého. Jestli bude žít nebo zmizí. Tak se postaráme aby vaše městečko taky zmizelo." Drakobijci se seřadili okolo kapitána a zatímco jim rozdával příkazy k odjezdu. Drak si pozorně vtiskl do paměti tvář toho, jenž mu šlapal po ocase...
Už se těším až mu taky něco přišlápnu.Jo a já si vezmu kapitánka. Platí.



Tvá bude ta, jež v náruči lidské mládě přivede, ta,
Jest ti osudem souzena.
Zlatý si vzpomněl na slova svého otce. Poslední slova, než ho opustili síly, a přidal se ke svým předkům. Původně si myslel, že otec blouznil.
Z rozjímání jej vytrhla dračice: "Můj králi, ale co máme udělat s tím mládětem?"
"O tom nic můj otec neřekl. Je příliš malé. Odneste ho někam, kde ho lidé najdou..." Sluhové přiběhli a převzali uzlíček. "Zajisté, pane." Poté co odešli, v jeskyni raději nikdo z ostatních nezůstal a nechali Krále a budoucí královnu o samotě.



Patrak vítězoslavně zavyl. Poté se vznesl a odspěchal ke své královně, zjistil něco co se bude zajisté matrairše velmi líbit...

To Johny: pěkný jenom by mě zajímalo jak sem mohl spát i já když já nikdy nespím

Třeba tě uspal baseballovou pálkou . Každopádně jsem nevěděl ani já že nikdy nespíš.

dyť sem řikal že když usnu tak ani né na 5 min protože mám strašné sny a tak celé noci probdím

No jo, ale stejně se kolem tebe mohl proplížit.

Bloudil jsem v temnotách. Nedalo se říci,jak dlouho to bylo ani kde to vlastně jsem. Jisté bylo jenom jedno. Musím se odsud co nejrychleji dostat.
Najednou se mi hlavě začaly ozývat hlasy tisíce a tisíce hlasů. Jsi v nebezpečí... Používej své pravé jméno... Najdi svého přítele...
Každy vykládal něco jiného,ale měl jsem pocit,jako by to vše bylo to samé.
Kdo jste?
Později si ve velkém nebezpečí. Najdi svého přítele. Používej jméno morgrim. není čas na vysvětlování.
Poté se mi zatočila hlava a já upadl do bezvědomí.

Probudil jsem se v jedné postranní uličce jakéhosi městečka. Postavil jsem se vyšel pryč absolutně jsem nevěděl co mám dělat. Říkali,že mám hledat přítele,ale koho tím mysleli?
Mamiii,poďme se podívat na toho draka na tržnici.mamiiii prosím.
Zbystřil jsem sluch. Drak? Hmm,možná by mi to mohlo dát nějakou stopu.
Šel jsem směrem,kterým jsem předpokládal že je tržiště. V Ankarlantu bylo tržiště uprostřed města a zároveň na hlavní cestě. Vím,že tady to nebude vyjímka.
Zdálo se mi,jako by se mě lidé báli. vždy si mě bedlivě prohlíželi a pokud bylo možné,šli raději jinou cestou než já. Moc mi to sice nepomůže při hledání informací,ale aspoň se nemusím prodírat davem...

Vstoupil jsem na tržiště. Čekal jsem,že se kolem draka bude houf zvědavců,ale nebylo to tak. Byla u něj jenom ozbrojená skupinka lidí a jeden očividně dost vystrašený chlapec. Lidé se tím směrem raději ani nepodívali. Ano,něčeho se báli a já měl podezření,že to nemá nic společného se mnou ani s drakem...

PS:Kdyby jste chtěli vědět jak vypadám,podívejte se na můj avatar.(Hlavně ne na tu ženskou vzadu:D)

Ještě než začnu psát jsem se chtěl zeptat. Sasine ty vypadáš stejně jako v NP1?

Zapadá slunce... pohlédnu na oblohu a přemýšlím co budu dělat. Všichni ulehají, všichni až na mě. Použiju jednu techniku kterou mě naučila Satyra a vytvořím perfektní iluzi mého těla v posteli. A odejdu abych mohl trénovat.

Asi o 30 min. později...

Uf bojovat proti sám sobě je docela obtížné ještě ke všemu proti přesile sebe sama. (Pochopíte později) Když poslední protivník padl k zemi přilákalo mou pozornost něco na nebi. Náhle z ničeho nic hvězd plnou noční oblohu rozsekla ohnivě rudá čára, která zmizela stejně rychle jako se objevila. "To bylo docela pěkný." Pronesl jsem a dál jsem se o to nezajímal. Věnoval jsem se dál tréningu.

Trénoval jsem tak urputně, že hodiny ubíhaly, jako by to byli jen vteřiny. Ani jsem se nenadál a už začalo svítat."Sakra musím si pospíšit." Řekl jsem si a vyběhl směrem k našemu táboru. Doběhl jsem, zrovna když Satyra vycházela ze svého stanu. Vypadala nějak zachmuřená a tak jsem se zeptal co se děje. "Kde je Johny?" Odpověděla otázkou. "Asi ve stanu ne." Řekl jsem a využil toho že se ode mě otočila a zrušil iluzi v mém stanu. Satyra šla směrem ke stanu kde měl spát Johny. Rozeběhl jsem se za ní a doběhl jsem jí když už otevírala stan. Strčila hlavu dovnitř a řekla: "Je pryč, nevím proč ale odešel."

Ano, kdyby se něco na mém vzhledu změnilo, řekl bych vám o tom. Nyní se vrátím k Zlatému.


Obrovská komnata byla nyní naprosto prázdná, až na dvě dračí postavy uprostřed. Derwína se pousmála na svého budoucího chotě: "Snad, se tomu lidskému mláděti nic nestane." úsměv se jí na tváři, ale pomalu vytrácel. "Kéž by, i nám takhle vraceli mláďata lidé."
Zlatý byl na rozpacích. Většinou měl vždy vše co chtěl, ovšem tohle bylo něco jiného. Proroctví, neproroctví, pokud se ji nebude líbit, tak má smůlu. "Za tu dobu co vládnu jsem se o lidech dozvěděl jedno," odmlčel se a podíval se dračici do očí, "Nejsou všichni stejně bezohlední a krutí, jak se povídá. Například Morphin, on je sice člověk, ale učí a vychovává naše potomky jak nejlépe umí." Král draků zesmutněl a sklopil zrak. "Důvod proč se k nám někteří chovají tak, jak se chovají, je, že z nás mají strach a nechápou nás."
Derwína nesměle strčila čumákem Zlatého na povzbuzení. "Díky tobě, jednou, nás lidé určitě pochopí."
Kdyby někdo sledoval náš pár, nepotřeboval by emocionismus aby pochopil co se mezi nimi děje.
"Díky." Ledy v očích dračího krále roztály a nyní odrážely radost. "Nechtěla by jsi přespat u mně? Už je pozdě večer a já mám tady takovou pohodlnou..." Dračice byla zaskočená, ale pochvíli se vzpamatovala. "No já nevím..."
Zlatý se pousmál: "Tohle není příkaz, ale tohle je prosba od slabého a bezmocného krále, pro nejrychlejší a nejlepší dračici kterou znám."
Derwína se zasmála a parodovala úklonu: "Dobrá můj králi, přijímám vaši nabídku..."


Slunce pomalu začalo zapadávat za obzor. Drakobijci odjeli odhadem před půl hodinou, ale mladík se stále díval směrem odkud odjeli. Neměl jsem čas a tak jsem ho oslovil.
Mladík přiběhl: "Já, já nedokážu tě zabít, sotva uzvednu meč. A kdybych tě pustil tak nás všechny pobijí. Co máme dělat?"
Pousmál jsem, "Štěně, vaše vesnice je minulostí i kdyby jste mně zabili. Draci by vycítili i po deseti dnech kde jsem zemřel. A vsadím se, že už některý letí za Zlatým informovat ho o mém zajetí. Bohužel toho u sebe moc nemám, tak se vsadím jen o svou čest."
Ernest padl na kolena: "Tak co máme dělat? Počkat, s tvojí pomocí bychom se mohli ubránit, pustím tě a ty nám pomůžeš je odrazit."
Zamyslel jsem se: "Značně nedokonalý plán, chytí mně stejně jako předtím a poté vás stejně dobyjí. Navíc, jeden drakobijec tady zůstal. Cítím ho." Mladík otevřel pusu, ale nedocházeli mu slova. Zakroutil jsem hlavou tak jak to jen s provazy šlo. "Musím utéct, ale tak aby to vypadalo, že jste mi nepomáhali. Sejdeme se severně odsud na takové zvláštní mýtině. Vyraz hned teď."
Aniž by věděl, že je sledován, Ernest vyběhl z města a utíkal na místo, které měl drak nejspíš na mysli...

Na cestě do svatyně:

Johny ujížděl krajinou, horu měl na dohled, nebyl daleko od místa kde se utábořily. Když projížděl jednou mítinou spatřil obyvatele lesa jak se věnují svým každodením činnostem. Spatřil mezi nimy jednorožce, který stál na kraji lesa hleděl směrem k hoře. Johny se ohledl stejným směrem. Na skále někde na půli cesty k vrcholu září rudé světlo. "Co to asi je?" pomyslel Johny. "Asi to bude vchod do svatyně." odpověděl si po chíly sám. Pobídlo Horna aby přidal. Horn se svou vytrvalostí dokáže uběhnou dlouhé vzdálenosti, ale Johny toho využívá jen málokdy. Když asi o 2 hodiny později za svítání dorazil na kraj lesa pod horou, vzhlédl nahoru. Hora se působila majestátně, z tohoto připomínala vlka. "To je divný. Hora vypadá jako hora vlčí hlava a Tyrael říkal že u vchodu je vytesaná hlava vlka." pronesl Johny jen tak pro sebe. Sotva to dořekl uslyšel několik zavytí. "Vlkodlaci?" podivil se Johny a sahl po meci ktery neplal. Kdyz se ohledl spatril kolem sebe smečku psích stvoření. "Vlci, no jasně svatyně zasvěcená vlkům. Ale ho lákalo do vlčí svatyně?" zeptal se sám sebe Johny. "Nejspíš ho láká energie vlků, která je tam uložena." pronesl šedivý vlk stojící kousek před ním. "Cože? Mluvící vlk?" vyjekl Johny s udivem. "Ano, jsme vyjímečná smečka, obývaly jsme tuto horu než přišlo tvé dvojče. odpověděl vlk. "Ale jakto že na mě neutočíte když jsem stejný jako ten, kdo vás vyhnal z hory?" optal se Johny. "Umíme vycítit umysly člověka, své schopnosti jsme získaly pomocí hory. Svatyni na hoře postavily mágové, jednou je napadla skupina vlků, našich předků, A schopnosti lidí se přenesly na ně. " odpověděl vlk a vzhlédl k nebi. "To znamená že umíte čarovat jako oni?" zeptal se Johny. "Ne, to ne. Jejich schopnost čarovat se na nás přenesla jako schopnost vycítit umysly člověka. A tudíž tedy víme že jsi zde abys si zabil své dvojče." dodal vlk. "Ano, proto tu jsem." řelk Johny. "Tady Rex ti ukáže cestu ke svatyni." řekl vlk a pokynul vlkovi který měl srst hnědou. "A až budeš nahoře, najdi zdroj té energie co je na této hoře a znič ho, to nám zajistí že se už nikdy neobjeví žádný člověk který by ji chtěl zneužít." dořekl vlk. "Dobrá, udělám co budu moct." řekl Johny. "Hodně štěstí, člověče." popřál vlk. "Díky." poděkoval Johny a vydal se s Rexem na vrchol hory.....

Ano konečně je tady mapa, (thx to Kain) díky které se snad předejdeme jakýmkoliv nesrovnalostem. Je to úplně první verze a je spíš pro představu, každopádně snad jsem neopomněl žádné důležité místo. Doufám že se vám to bude líbit.