|
Tak pokračuju od toho okamžiku kde jsme přestali v NK1
čili první část:
(v základně SNH)
"10 sekund do výbuchu" oznámil strojový ženský hlas
Hlavou mi proběhli všechny vzpomínky
"5"
plnění zkoušek,trénování StarCraftu.
"4"
Výbuch domovské planety
"3"
Killer se ozval "sbohem"
"2"
všichni odpověděli
"1"
A taky jsem si vzpomněl na Karu nightshadow
Oslepující záblesk
Putoval jsem nekonečnou temnotou, všude čerň, vše pohlcující... Bylo to hrůzné a zároveň úžasné, jenže nakonec asi pohltí i mně.
Ovšem kdesi uprostřed jsem uviděl bílou tečku, byla nepatrná asi jako hvězda na noční obloze.
Postupně se zvětšovala, nabývala už rozměrů kola, poté byla větší než já sám...
Nakonec se obrovskou rychlostí rozprostřela všude kam jsem dohlédl.
Otevřel jsem oči.
Ležel jsem v jakémsi chrámu který byl celý jasně bílý.
Bez jediné ozdoby, celá zem, strop, nosníky vše jasně bílé až na nějakou osobu která se nade mnou skláněla.
"Vítej"
Snažil jsem se postavit.Když v tom jsem ucítil jak mě bolí celé tělo, bohužel myslím to doslovně, krev která ve mně proudila, dýchání, pohyb,dívání se vše mi způsobovalo bolest.
"Co ..."snažil jsem se promluvit
"Jo promiň zapomněla jsem se představit, ale stejně mě znáš.
Jsem Kara Nightshadow."
V kontrastu s bílou barvou měla na sobě tmavě modrou kápi s černými hvězdami ze kterých pulzovala zvláštní temná magie. Její tvář měla lehce červenou a její oči, byly jedovatě zelené, ovšem měla velice zvláštní zorničky.
Najednou jsem si uvědomil že tu nikdo z mých přátel není.
"Ta bolest za chvíli ustoupí, oživování všech tělesných funkcí je velice namáhavé a jestli dovolíš tak si teď na chvíli sednu." Nečekala na odpověď a přešla místnost na druhou stranu kde si sedla na židli,která tam před chvíli ještě nebyla, ale která byla zase naprosto bílá.
Podařilo se mi pomalu vstát, moc jsem její slova nevnímal, ale bolest opravdu pomalu ustupovala.
"Nyní, než tě však pověřím dalším úkolem, musíme vyřešit takovou maličkost."
"A jakou?" zeptal jsem se
"Jelikož jsi byl znovuzrozen, tak jak matka dává svému dítěti jméno, i ty jakožto můj výtvor jméno nositi budeš.
Tak tedy znova,
Vítej Shade!"
Konec první části, zítra se těšte na pokračování
_________________
"Zabít nebo být zabit není nic nepřirozeného... Narozdíl od života beze smyslu."
"Dlouhý styk se zlem, stejně jako s dobrem vede k tomu, že v něm člověk nalezne zalíbení..." -Lucius Annaeus Seneca
Můj YouTube blog
Rytíři!
Naposledy upravil ASS_Sasin dne pát 21. pro 2007 17:34:04, celkově upraveno 1
|
