StarCraftCZ.com

"Co zde vlastně chcete?" Zeptal se rozrušeně otec.
Muž ve zbroji se zvedl a podíval se Dině do očí. "Běž napřed, nejdřív tady něco projednám, pokud ti teda nebude vadit, že ti bude dělat společnost Randath."
Její oči se doslova rozzářili nadšením: "Já, já, děkuji mnohokrát!" A než stačili rodiče jakkoliv zaprotestovat byla Dino venku.
"Tak." Prohodil Jezdec vážně, přitom chvíli pozoroval dění venku, pak se zase otočil k Faerunovým. "Vy víte moc dobře proč jsem zde, hledám Kandidáty." Přitom dal důraz na "K" aby bylo všem jasné, že nemá mysli jen tak obyčejné kandidování.
"S tím nesouhlasíme! Přece nám nemůžete jen tak sebrat naši jedinou dceru!" Řekla Rita histericky.
"Já vám nikoho neberu, záleží jak rozhodne Randath. Ale i když rozhodne že vaše dcera má schopnosti na to aby se stala jezdcem - či dokonce - Weyrkou, tak záleží pouze a jenom na ní, jestli přijde. Nikdo by jí do toho neměl ani nutit ani jí to zakazovat. Kdo jiný než bývalí členové Weyrství by tohle měli znát lépe?"
"My ale prostě nechceme aby naše dítě riskovala takhle svůj život, být Jezdcem je strašně nebezpečné..." vložil se do rozhovoru otec.
"Hmm, nebezpečné, ano, ale také velice nádherné. Ten nespoutaný pocit, mít vždy někoho nablízku s kým se můžete podělit o všechny své pocity a zážitky..." Jezdec se na chvíli zasnil.
Z venku se ozval dětský smích.
Muž ve zbroji se vrátil zpátky do reality, poté si přeměřil oba starostlivé rodiče a dodal: "Vy jste bohužel žádného draka Nezaujali, nechte své dítě kráčet ve vašich stopách."
Jezdec vyšel ven, rodiče mu byli v patách, příjemný pocit se zesiloval, čím víc se blížíl k dívce hladícího velký modrý dračí krk. Dívka zaregistrovala jezdce a polekaně odtáhla ruku s provinilým úsměvem na tváři, když však spatřila úsměv na jezdcově tváři, tak se uklidnila.
"Dino Faerun." Pronesl hrdě a postavil se do pozoru. "Byla jste tímto officálně vybrána stát se jezdcem, v nejbližší době buďte připravena a mějte sbalené ty nejdůležitější věci, aby jste mohla kdykoliv vyrazit. Až započne líhnutí, tak pro vás pošleme."
Chvilka ticha.
"A to, já, vážně?" Vydala ze sebe stále ohromená a neschopná uvěřit, Dino.
"Jistě. Víš, Modří draci jsou pro tyto účely nejlepší ze všech, jako jediní dokáží bezpečně poznat kdo je hoden stát se jezdcem a kdo ne. Nikdo neví jak ani proč, ani Randath sám to neví... heh, ale přesto říká že ví, že z tebe bude skvělý jezdec!"
Dívka se překvapeně podívala na modrého draka, který vypadal, skoro jako by se usmíval a pak mrknul.
"Vy dva jste si padli do oka... Každopádně práce volá, musíme navštívit ještě spoustu a spoustu dalších možných kandidátů. Doufám, že se nakonec potkáme při líhnutí!"
Muž si nasadil a připevnil přílbu, obratně naskočil drakovi na záda na sedlo a naposledy zvolal. "Jezdci!"
Randath zařval a vznesl se do vzduchu, trojice postav na zemi čím dál tím víc vzdalovala, už nebyli skoro vidět, tak se Jezdec otočil k Randathovi. "Vážně je ona DORT?"

„Dharene. Halóóó!!! Jsi tady??? Dharene.“
„Dobré ráno Ridixy“ ozval se hlas za Ridixovými zády
„Dobré Dharene, dobré.“
„Co tě přivádí za mnou příteli???“
„Mám .... nooo .... jak to jen říct“ koktal Ridix “eee .... no prostě .... mám takový delikátní problém“
Dharen se přátelsky usmál „Tak povídej co tě tíží???“

O patro výše leže na své posteli Atlanta. Ležel, koukal do stropu a přemýšlel. Divné sny se mu zdáli často. Jeho mysl se často proplétala se sny a myšlenkami ostatních spících. Atlanta mýval vždy sny velice chaotické, něco jako by jste vzali několik úplně jiných filmů a poslepovali je dohromady. Jenže dnes v noci to bylo jiné. Velice klidné, urovnané. Atlanta nevěděl co to má znamenat. Třeba nic, třeba se mu jen zdál sen jako všem ostatním. Třeba. Třeba taky ne.

„Atlanto!!! Atlanto!!!“ Dharenův hlas vytrhl Atlantu z výru jeho myšlenek.
Rychle vyskočil z postele. „Ano tati. Za chvíli jsem dole!!!“

Když seběhl dolů uviděl Dharena a Ridixe jak sedí u stolu a popíjí čaj. Dharen vypadal velmi dobře naladěn, zato Ridix byl červený až za ušima. Nervozita a stud z něj přímo sálaly. Víte, emoce a myšlenky jsou jako barvy. Jako barvy na abstraktním obraze. Atlanta se musel vždy soustředit, aby dokázal do někoho nahlédnout. Až na jedinou výjimku: tuhle. Silné emoce, ty ze člověka přímo zářili. Ovšem abyste poznali jak se Ridix teď cítí, jste nemuseli být psionikem.

„Atlanto.“ začal Dharen „Skoč prosím do državy* hned dnes ráno. Jo a ještě prosím kup tohle“ natáhl ruku v níž měl nějaký papír „tady pro pána.“
„Jistě otče“ pravil pokorně Atlanta „hned vyrazím“


Pozn. autora:
* Dharenův dům stál na severozápadním okraji Tergalské Državy, jednou zdí přímo u hradeb, takže pod pojmem „do državy“ bylo spíše myšleno „do centra“

Po odletu dračího jezdce nezbylo nic, nic než nejistota a zármutek, který se nemilosrdně dral Dině do hlavy. Tak moc si přála vidět draka - viděla, toužila se ho dotknout - dotkla se, avšak nebyla ani trochu spokojená, nýbrž šťastná. Ale PROČ??? Dosáhla jsem všeho čeho jsem dosáhnout chtěl, ale... Mám se stát jezdcem? Proč ano? A proč ne? Co když už nikdy neuvidím rodiče?
"Mami? Tati?" Oba dva se na ni mile podívali, avšak v hloubi duše byli oba nervózní na co se jejich dcera zeptá, asi tak jako dítě před návštěvou zubaře.
"Je správné, abych byla Jezdcem? Co když vás už nikdy neuvidím?"
Rodiče se na sebe podívali, matka ji poté pohladila po tváři, "musíš nechat své srce aby se rozhodlo, tohle je rozhodnutí, které za tebe nikdo učinit nedokáže..." Výraz v matčině tváři se nedal rozluštit, mohla se smát, stejně tak jako každou chvíli rozplakat. "Každopádně tě budeme navšěvovat, určitě nás uvidíš. Ne jednou, ale minimálně každý týden za tebou budeme přicházet to slibujeme!" Matka pevně objala svou dceru.
"A jestli si tam na tebe bude někdo vyskakovat, tak ti osobně přinesu svůj meč, však se ještě budou divit jak se s ním dokážeš ohánět!" Otec zůstal jako vždy při humoru, zacož mu byla Dino vděčná.
"Já, takže, si myslíte, že bych měla jít?"
Matka mezitím pustila Dino ze svého objetí, po tváři ji stékali perleťové slzy.
"Já si myslím že je to šance, kterou když propásneš, tak jí budeš litovat do konce života, ale třeba se mýlím, měla by ses rozhodnout sama, a ať se rozhodneš jakkoliv, budeme stát při tobě, oba dva, že miláčku?"
"Samozřejmě." Řekla matka a snažila se usušit slzy.
"Já, dobře, děkuji... Nepůjdeme už dovnitř?"



V snad nejstřeženějším objektu na celém Pernu
Nádech........
............Výdech
Nádech........
............Výdech
Svět se začal mlhavě zjevovat, drogy nějakým zvláštním způsobem přestali účinkovat.
Nádech........
............Výdech
Před ním byli pouze ocelové dveře, ty by nedokázali rozervat ani ty nejsilnější drápy.
Nádech........
............Výdech
Okolí bylo čímsi vypolstrováno, bylo to měkké, ale pevné.
Dokud je při smyslech, musí odsud nějak utéct, tohle místo vzalo až příliš mnoho jeho života, avšak hlava ho bolela silně, že nedokázal pořádně myslet...
...Jenom se uklidnit...
...Myslet...
Zničehonic se mu do hlavy dostal obraz, tak věrný, skutečný, jakoby tím místem procházel denno denně, avšak stejně tak může odpřísahnout že tam v životě nebyl... Jelikož témř celý život strávil zde... Nadopovaný... Testovaný... Nespokojený... V bolesti... Bez společnosti - Bez jezdce... A nyní, dostal šanci
šanci vyzkoušet něco o čem slyšel si povídat vědce za zdmi...
Drak se postavil a celou svou vůlí se soustředil na to místo, které se mu zjevilo v mysli.
Nic.
Snažil se víc.
Nic.
Uslyšel na chodbě spěšné kroky, vědci už museli zjistit svou chybu. S trochou štěstí má teď poslední pokus.
Soustředil a napjal svou mysl na to místo a přál si... Zoufale se bál a chtěl být tam, ne tady! Cosi v jeho těle se dalo pohybu... Povedlo se?
Otevřel oči a zděsil se, že neuspěl. Byl stále ve stejné odporné místnosti avšak nyní byla lehce pokřivená, jako by jste se na ni dívali pod vodou a v ní zmateně pobíhali vědci, někteří dokonce skrz samotného draka!
Tohle je meziprostorí? šílený svět...
Nádech........
............Výdech
Musím se co nevidět zhmotnit.
Nádech........
............Výdech
Představil si zoufale znova stejné tmavé zákoutí a před ním se objevila blyštivá brána, i když, objevila, vypadala jako by tam byla odjakživa, avšak nyní se začala zmenšovat.
Nádech........
"Musím," drak vyrazil kupředu jak nejrychleji mohl. Prostrčil hlavu, přední nohy, avšak díra se již příliš zmenšila a ucítil strašlivou řezavou bolest na břiše...
............Výdech
Temnota, drak byl chvíli oslepen tou změnou světla, avšak poté co si jeho oči zvykli, byl přesně tam, kde se zoufale snažil dostat.
Ale nebyl sám, na zemi před ním se plazil Erik.
Naposledy ho viděl při svém narození...

(Poznámka, drak (s jezdcem, či bez) má přibližně 4 - 5 tlukotů srdce na to, aby se dostal z Meziprostorí, než tam zůstne navždy)

Vraťme se na chvíli zpátky do Bendenského Weyrství...
Poté co se dveře zavřeli, zklamaný a zoufalý Weyr dosedl do židle.
Tohle je konec, s náma se všema. ((Hloupost, dokud zde budou jezdci, tenhle svět nezanikne!))
Weyr se téměř zoufale podíval na svého bronzového společníka: "Dvě stě draků, Mnemethe. to stačí na obranu zhruba tak jedné maximálně dvou držav naráz!"
((Tak to bychom se měli začít snažit najít víc následovníků. Jedno jsem pochopil a to že když mají lidé strach, udělají cokoliv.)) Drakovi oči měli jasnou zlatavou barvu - důkaz o jeho hrdosti.
"Počkat." Weyra něco napadlo. "Všiml sis co dělal ten třetí technokrat? Respektive nedělal?"
Mnemethova barva očí se změnila na původní tyrkysovou. ((Díval se na mně, ale vždy když jsem se na něj podíval já, tak se pousmál. Zatraceně... Musel to být DORT.))
F'lar vyskočil na nohy a vytasil obě své dýky, "jdi meziprostorím a postav se jim do cesty, nesmí uniknout! Já mezitím seženu pomoc a přijdu za tebou jak nejrychleji to půjde. Běž!"
Drak pokynul hlavou a v tu chvíli se rozplynul.
DORT... (F'lar si nasadil hlemu a zastrčil si za opasek obě své dýky)
Drakům Odpovídá Rozumí Telepaticky... (Weyr si nasadil rukavice a zapnul přezky, vyběhl ke dveřím a otevřel je)
Ten hajzl ačkoliv nemá draka, dokáže rozumět všem drakům na světě a komunikovat s nimi i za jezdcovými zády, tihle lidé jsou vynikající pro získávání tajných informací... doufám, že je Mnemeth zdrží na dostatečnou dobu. Zařval několik pokynů na stráže stojící u brány a společně se vydali o patro níž do kasáren, kde nyní přebývali vojáci a společně obědvali...


Mnemeth se zjevil na poslední chvíli, čtveřice technokratů stála ohromeně a vyděšeně zároveň zhruba pět metrů před ním. Ohromný bronzový drak vycenil své špičatý zuby, dávaje najevo, že neuhne.
Tři vypadali vyděšeně, avšak čtvrtý ne. Ve skutečnosti se usmíval, usmíval se svým mrazivým úsměvem. DORT přišel blíž k ohromnému tvorovi.
Mnemeth byl zaskočený, copak ON nemá strach? Nechtěl nikomu ublížit, natož zabít. To je něco, co draci velice neradi dělají lidem. Avšak bude muset něco udělat...
Ten-co-slyší-všechny-draky se zastavil, zavřel oči a jeho úsměv se vytratil.
Mnemeth uslyšel v mysli hlas svého Jezdce: "Vykašli se na ně, musíš přijít za mnou! Nic důležitého stejně neví! Tvé mláďata se již začínají klubat!"
"C-Cože?" Drak se snažil navázat spojení, avšak to se stejně rychle ztratilo jako se objevilo, poté další zpráva se mu dostávala do hlavy tentokrát zase z jiné frekvence. "Nevidíš? Jsi slepý? Neslyšíš? Jsi hluchý? To jsem já! Pojď za mnou..."
Cosi Mnemetha táhlo jít za tím hlasem, avšak nebyl si jistý, měl určité tušení, že má jiný úkol. Všechny myšlenky odhodil stranou a podíval se po původci toho hlasu.
Nikde nikdo.
Otočil se a spatřil venku čtyři ujíždějící postavy na koních.
Teď mu teprve došlo, komu patřil ten hlas...

Dobrá, tak opravdu uvažuju o tom že tady skončím...
Tohle vážně nemá cenu, nikdo sem nechodí. (Nebo sem chodí ale vždy perfektně zamete důkazy) řekněte mi co znamená zkratka RPG? Role Playing Game? A jakou roli zde hrajete? Zatím zde jsou pouze 2 příspěvky do příběhu od vás, což je na to, že jsme začali před týdnem zatraceně málo... Dokážu pochopit když jedete někam mimo, nebo jste dočasně odříznutí od internetu, ale jen pokud o tom informujete...
Tahle hra je od toho aby se hrála, pokuste se to tak brát. A pokud ji nechcete hrát, tak abych sem já samotný psal nemá smysl...

Takže výsledek první Nahodilé události je tady...
Chvilka napětí...
Tak ne, výsledek byl stále stejný.
Vyhrála Alita Eventide ! I když nakonec přeci jen těsně 4 : 3 nad mou Dino Faerun.
Vítězovi gratuluji a nyní má právo při vhodné příležitosti během líhnutí Zaujmout Královnu. Podrobnosti a případné dotazy spolu probereme skrz icq. Nyní bych rád ostatní lehce popohnal k větší aktivitě - hlavně ať se konečně naše postavy setkají a ať je nějaká interakce mezi námi - mezi nimi...

Takže oznamuji že jsem se taky rozhodl svůj nápad převést na andor

<font color=red><b>Symfonie mysli,srdce,cti a radosti duše</b></font>

<b>Země Písně</b>-Velmi umělecky nadaní lidé,jejich obrazy,krása,architektura... a hlavně jejich zpěv. Jejich písně dokáže vnést do každého srdce smutek,strach... dokáží i zabít. Vše záleží na jeho pocitech. Ztráta někoho blízkého,láska,zuřivá nenávist... to jsou ty nejsilnější. Dokáží vyloudit tony,jež očarují lidskou mysl. Hudba je pro ně vším. Jejich hlavní město se jmenuje Elestrinas,přezdívané "Město vypínající se do nebes". Není těžké uhodnout proč. Město není moc rozlehlé,ovšem svým zjevem se vysmívá všem zákonům přírody. Skládá se z obrovského množství věží a teras,ty největší věže dosáhnou mraků. Domy jsou většinou křiklavě vyzdobeny a ulice bez poskvrnky. Městy jezdí Silové Vagony,jakási obdoba tramvaje,která místo kolejí potřebuje energetická pole,nad kterými se vznáší. Jinak je technika na úrovni renesance,pokud nepočítáme majestátní vzducholodě.
Zemi vládne Rada Starších,jejíž členové jsou ti nejmoudřejší muži z celé země. Ovšem i díky úplatku se můžete stát členem... Radě předsedá představený,jenž je volen na 2 roky.
Co je ale trnem v oku všem myslitelům a mladým lidem je podpora otroctví. Téměř všechnu manuální práci vykonávají otroci,bez nároku na odpočinek nebo mzdu. Mladý a ambiciozní člen Rady Marius Gratius se snaží prosadit zákon,podle kterého by bylo otroctví nezákonné,ovšem potýká se s odporem starších a zkušenější členů.
Povahově jsou velice veselí,temperamentní a milosrdní. Ovšem ne všichni jsou takoví. Najdou se mezi nimi i arogantní paničky s nosánkem pěkně nahoře,argantní sobci...
Ženská jména končí na a,mužská na us. Příjmení jsou většinou dlouhá 6-4 písmena. Např. Marius Gratius,Elena Ramoz...
Vzhledově vypadají téměř jako bytosti z jiného světa. Nabízí se zde srovnání s bájnými elfy. Většinou jsou modroocí,s plavými nebo světle modrými vlasy,méně obvyklé jsou hnědé,červené a bílé.

<i>Marius Gratius</i>
Mladý a ambiciozní člen rady,pocházející z bohaté rodiny. Již dlouho usiluje o zrušení otroctví.

<i>Elena Ramoz</i>
Majitelka restaurace U Harfy a Loutny,vyhlášeného podniku se spoustou hostů. Velice dobrá Mariusova přítelkyně.

<b>Země Ducha</b>-Když o sobě někdo tvrdí,že je ze Země Ducha,zřejmě jde o velmi zbožného člověka. Svůj původ nepřičítají bohům,neklaní se nějaké falešné modle.věří jenom v dobrotu ukrytou v každém,i tom nejzavrženíhodnějším člověku. Jejich "náboženství",dá-li se to tak vůbec nazvat,je o těšení se z každého nového dne,snahy pomáhat ostatním,a bránit se,pokud to jde. Z tohoto důvodu jsou lidé tohoto národa velmi mírumilovní,ovšem pokud je někdo ohrožuje,neváhají se mu postavit.
Žijí většinou ve vesnicích,ovšem centrum jejich říše je terasovité město Ilabith-Apadan,což přeloženo znamená "Schody do nebe". Přepravu zajišťují drožky nebo rikši. Obyvatelé nikdy nevěřili novým vynálezům,proto na technice moc nelpí. Ovšem již odmala se učí používat své vnitřní Já,svou duševní podstatu. Toho může být docíleno jenom sjednocením duše a těla.
Jejich jména většinou začínají na H u mužů(není to pravidlem) a na A u žen.
Většinou mají černé vlasy a snědou pleť. Vlasy mívají spletené do copánků.
Zemi vládne jediný člověk. Tím je takzvaný Samildánach,Vyvolený. Aby se jím někdo mohl stát,musí projít zvláštním obřadem,který vyřadí nehodné.



<b>Země Moudrosti</b>-Jestli někdy bylo vynalezeno něco jedinečného,převratného,užitečného,téměř jistě to bylo vynalezeno zde. V této zemi byl objeven střelný prach(který se však ještě moc nepoužívá),zde Jared Grendon sestrojil Silový vagon.
Ano,tato země je vědě zaslíbena. Vědu a techniku zde milují natolik,že jejich hlavní město to musí dokazovat. Proto spojili všechny své znalosti a plány pro vytvoření Grandina,"Klenotu nebes". Toto město je vrcholem snažení lidí této země. Obrovské létající město,poháněné ohromným krystalem vytvářejícím silové pole. Přepravu mezi jednotlivými částmi města obstarávají vzducholodě a ornitoptéry,po jejich částech silové vagony. Jednotlivé domy jsou spíše nižší,ulice přísně rovné do pravého úhlu. Přesnost především.
Velice dbají na vzdělanost,proto jsou tu ty nejlepší školy.
Lidé této země jsou většinou přistěhovalci z ostatních zemí,proto se tu mísí spousty kultur,jmen a fyzických znaků. Zemi vládne senát s konzulem,který je volen lidem. Jak již bylo naznačeno,v této zemi je mnoho přistěhovalců,kteří sem míří za lepším životem. Traduje se,že zde může být každý Někdo. Většina obyvatel pravidelně cvičí svůj mozek,zlepšuje jeho schopnosti,v důsledku čehož získali dar telepatie. Mohou pouhou silou vůle pohybovat malými předměty,mluvit s někým přímo v jeho mysli... Není divu,že je tento národ nejvyspělejší.

<i>Jared Grendon</i>
Asi 30tiletý ženatý výzkumník ze Země Moudrosti,který jako první objevil využití silových polí. Je ženatý s Mankou.

<i>Manka Grendon</i>
Jaredova žena. Vyučuje na Univerzitě.




<b>Země Odvahy</b>-Této zemi vládnou 4 klany,které se věčně přou o moc. Jenom málo lidí si pamatuje nějaké delší období míru,které v této zemi nastalo. Každý z nich má svůj specifický styl boje. Tyto Klany jsou:
<u>Klan Draka</u>
Zřejmě nejmocnější klan ze všech. Právě z něj pochází Chán Wang Dawei,který dokáže sjednat mezi klany pořádek. Ovládají Severovýhodní část hlavního města Senjing. Jsou velmi dobří ninjové a zabijáci.

<u>Klan Tygra</u>
Velmi zdatní lovci,dokáží přežívat v přírodě dlouhé měsíce bez zásob. Ovládají jihovýchodní část Sejingu,jejich chánem je Gotong Shuxung,starý muž schopný vidět do budoucnosti. Jejich část města je otevřená i pro cizince.

<u>Klan Sokola</u>
Specializují se na rychlost,což je znát i v jejich bojovém stylu. rychlí jako vítr,nezjistitelní,pohybují se tiše. jsou skvělými zvědy,špehy a posly. Ovládají Severozápadní část města,v současné době probíhá souboj o místo Chána tohoto klanu.

<u>Klan Hada</u>
Zrádní,úsoční... takto o nich mluví jejich nepřátelé. Jako o chladných zabijácích beze cti. A přitom to není úplně pravda.
Tento klan je sice nechvalně známý tím,že z něj pocházejí nejlepší nájemní zabijáci,ovšem ve cti jsou na tom lépe než ostatní. První klanové pravidlo říká:Raději zemři,než abys žil v hanbě. Život je pomíjivý. Čest a sláva věčná.
Chánem jejich klanu je Teng Tako,mladý bojovník vládnoucí jenom rok. Ovládají jihozápadní část Sejingu.

Tyto klany mají rovnoměrně rozděleny celou zem,včetně hlavního města Sejingu. Toto město je rozděleno na čtyři části,každá patřící jednomu klanu. Cizinci mohou vstoupi jenom na území klanu Tygra,ostatní klany cizince nepřipouští,neb svá tajemství žárlivě střeží a bojí se špionáže. Trestem za porušení tohoto zákazu je smrt. Pokud ovšem cizinci nemají nějaký dobrý důvod.
Nedá se říci,že všichni z klanu jsou blízkými příbuznými. Při takovém množství lidí by to ani nešlo. obecně je to tak,že blízcí příbuzní zakladatele kmene jsou automaticky válečníky klanu a mají šanci stát se chánem. Vzdálenější příbuzní jsou úředníky,obchodníky a diplomaty. Ostatní obdělávají pole,kácejí stromy a starají se o manuální práce.
Každý chán vládne svému území samostatně,ovšem objeví-li se něco,co má spojitost s celou zemí,sejdou se chánové klanů v Sejingu patřičně chráněni a řeší problémy spolu.
Jména jsou typicky čínská,vždy se píše první příjmení a křestní jméno druhé.
Obyvatelé mají velký smysl pro čest,zpravidla jsou odvážní(ovšem najdou se vyjímky).

<i>Wong Sakura</i>
Ctihodná stará žena,vlastnící čajovnu Zlatý Lotus,nacházející se v Sejingu,části ovládané Klanem Tygra. U této čajovny se vždy něco děje,není noci,aby Sakura neuzřela nějakého bojovníka poblíž svého domu. Ovšem Sakura není křehká stará žena. I přes svůj věk si dokáže poradit s většinou útočníků. Ptáte se jak? No,tato dáma prožila celkem rušný život,ovšem na stará kolena si dopřála klidu. S láskou a péčí vychovávala svého vnuka Wonga Leeho,jehož rodiče zahynuli ve válce mezi klanem Tygra a klanem Sokola.

<i>Wong Lee</i>
Vnuk paní Wongové. Jeho rodiče patřili ke klanu Tygra,bojovali ve válce proti klanu Sokola. Ovšem oni neumřeli na bojišti. Nikdo o nich nic neví a Lee se o nich snaží něco zjistit. Je to zkušený klanový válečník z klanu Tygra. OBSAZENO

http://www.andor.cz/jeskyne/index.php?a ... skyne=7218