Vítej zpátky Kaine "Kde je Shade?" Zopakoval císař hlasitěji svou otázku.
Draci se na sebe zmateně podívali, kdosi zeazadu se ozval. "Tady není."
Že by další trik těch proklatých patraků?
Rozhodným krokem se císař vrátil k ležícímu Lobastimu, při pouhém pomyšlení na to, že kdyby přiletěl o něco dřív...
Jeden z draků si Tyrkysového zblízka pečlivě prohlížel, přitom kroutil hlavou a cosi si pro sebe mumlal. Jakmile se nad ním Zlatý postavil zvedl hlavu: "Je mi líto, ale jeho mozek nezvládl toto vypětí." Jakmile spatřil nejistý výraz svého císaře rychle dodal: "Je v bezvědomí, ale za pár hodin se z něj probe..."
"Pár hodin?!?" Všichni draci nadskočili, nebezpečná nálada se začala vracet. Dračí lékař raději odcouval zpátky do řady.
"Zatraceně prober se!" zařval Zlatý a lehce udeřil Lobastiho tlapou.
Mohli se samozřejmě za Shadeem vydat když ještě měl pohromadě všechny bojeschopné draky a dračice, ale byla zde možnost, že právě to patrakové čekají. Pokud by Lobasti ucítil více než dva city. Pak by je mohly překvapit. I když, právě tak mohl Morphin vyprávět Shadeovy nesčetné a zvrhlé vtipy o dracích. Jenže to Zlatý nechtěl riskovat, už ztratil to nejdůležitější, neunesl by další zbytečné ztráty.
"Můj králi, dovolte." Madrak otevřel svou tlamu a pak z ní cosi malého vytáhl. Začal s tím nad hlavou spícího draka kroužit, přitom se "to" něco začalo drolit a postupně zasypávat jeho klidnou hlavu. Po chvíli trochu odstoupil, Zlatý raději také odstoupil.
Po minutě už začal být netrpělivý. "Funguje to?"
Madrak se však nadále nehybně díval na tyrkysového draka.
Lobasti zamžoural očima.
Jako by mu někdo spálil ocas, tak střelhbitě vstal a doširoka rozevřenýma očima sledoval dění okolo sebe. Jeho vyděšené oči se zastavili na Madrakovy: "Ohavné, ty jsi na mně použil černou magii, proklínám tě na tvé syny a dcery ty..."
Madrak mu skočil do řeči a vysmátě odpověděl: "Žádné nemám."
Zlatý nechápavě zakroutil hlavou, tohle nebyl ten Lobasti kterého znal, ale na tom teď nezáleželo: "Musíš nám říct, co cítíš na jihu? Je tam Morphin a Shade?"
Lobasti nepřítomně zamrkal, skoro jakoby si Zlatého do té doby než promluvil ani nevšiml: "Zneuctil jsi mou dračí čest a chceš abych ti pomohl?"
"Ano."
Lobasti se nepřítomně zadíval do dáli. "Žádám omluvu a kompenzaci."
Madrak se pousmál, zdá se, že jako vedlejší efekt, ale nějakým způsobem se musela do jeho krve dostat část osobnosi Zlatého neboť toto kouzlo totiž nechá mluvit krev a srdce skrz svého vlastníka. Při souboji se tedy musel někde poranit i Zlatý a jeho krev se dostala do Lobastiho, když jej Zlatý napadl. Zafixoval si do paměti, že se o tom musí zmínit Morphinovy.
"Můj pane, omluvte se mu, jinak se dál nedostaneme. Stejně si nebude nic pamatovat až se vzbudí."
S převelikým sebezapřením a několika vypláznutím svého rozeklaného jazyka se nakonec Zlatý omluvil.
Lobasti vypadal šťastný jako malé dítě. "Omluva přijata, děkuji, ale z jihu nic necítím, není to skvělé?"
Takže ne, takové drastické změny nálad nemohl způsobit ani hektolitr krve jiného tvora. Něco se v Lobastim začalo bouřit.
Nikomu z přítomných však tato zpráva skvělá nepřišla, spíš naopak...
"Skvělé? Co se to s ním sakra děje?" Rudé oči Zlatého se nyní zaměřili na Madraka.
"Kouzlo se chová jinak, snad to nebude mít trvalé následky." Madrak ledabyle mávnul tlapou a Lobasti se sesunul na zem.
"Teď bude minimálně den spát, a nebude si z dneška nic pamatovat. Avšak je tu vážnější problém, Buďto je z Shadea Ssarkai a Morphin se také proměnil do draka nebo jsou oba mrtví..."