StarCraftCZ.com

Adriel odtáhla svá rudá ústa do krku své polední oběti. Krev ji stékala po bradě a odkapávala na kamennou podlahu. Postavila se. Byla nádherná i děsivá zároveň. Její, po ramena dlouhé, černé vlasy, jemný obličej, ladné křivky, úzký pas a dlouhé nohy ji činili krásnou. Ale její bílá tvář, momentálně zkrvavená čerstvou krví, dva dlouhé špičáky ve stále hladových ústech, její chladný mrazivý pohled naháněli hrůzu a zapříčiňovali, že tuhle slečnu by jste na rande nepozvali.

Rozhlédla se kolem sebe. Nikde nebyl nikdo. Když ale trošku zpozorněla slyšela tepot srdcí, cítila teplou krev v žilách několika desítek obyvatelů tohoto hrádku. Moc dlouho se nerozmýšlela. Věděla že noc je ještě mladá a ona má spoustu času. Milovala vůni, chuť i hřejivou teplotu čerstvé krve. Vždycky jí sice říkali, aby si takové masakry odpustila. Má zabít jednoho člověka, né povraždit vše v okolí. Nikdy nedokázala odolat. Otočila se a pomalu vydala ke schodům do nižších pater …….




Insolitus seděl, ještě stále, v Andělské tvrzi. Jejich knihovna je úžasná, mají zde tak široké znalosti o démonech. Na chvíli i zauvažoval že by se rád k řádu přidal, stejně s démony se bude podávat ještě dost dlouhou dobu. Pak si ale vzpomněl na Eldrika a svou „práci“, na gryfí pero a vejce.

Opravy pevnosti pokračovali velmi svižně, ani tomu skoro nemohl uvěřit. Tyrael stále překvapivě zůstával v pevnosti. Johny odjel nečekaně sám asi před týdnem. Satyra s Killerem odjeli předevčírem za jakýmsi Shadem a teď, jako poslední, odjížděl i Insolitus. Kdo ví, možná to bylo naposledy co andělská tvrz viděla pekelného oře. Insolitus nasedl na Krásku a společně zmizeli v oblacích.

Víla pomalu couvala před Johnym ktery před ni stal. "Co....co po mě chceš?" vykoktala po chvíly když zjistila že ji skála dál nepustí. "Nic." opověděl stroze Johny. "Tak proč mě tu držíš?" zeptala se víla ze které strach sál. "Já tě tu nedržím." odpověděl Johny. "Tak mě nech jít, prosím. Moc tě prosím." prosila víla a padla před ním na kolena a svěsila hlavu, její dlouhé vlasy se teď skoro dotýkaly země. Johny si klekl na jedno koleno a zvedl ji hlavu aby ji vyděl do tváře. "Já tě tu nedržím, jsi volná, můžeš kdykoli odejít. " řekl když jí pohlédl do vystrašené tváře. Ale víla mu nevěřila. Najednou si vzpoměl na ten okamžik kdy byl ve stejné situaci jako teď ona, bál se a nevěděl co s ním bude. "Já ti neublížím, neboj se." pronesl po chvíly kdy jí hleděl do očí, které se plnily slzami zoufalství. Odhrnul vlasy které jí spadly do tváře a pohladil ji po tváři. V obličeji se jí mihl záblesk překvapení. "Můžeš jít. Jak jsem řekl nedržím tě tu." řekl jí a vstal a zamířil k Hornovi který stál kousek od nich. Vila se postavila na nohy, celá vystrašená se pomalým krokem vydala za ním. Když se Johny v půli cesty zastavil a otočil se, víla ztuhla. Pak ale našla odvahu aby došla k němu. "Kdo jsi?" zeptala se. "Nikdo důležitý." odpověděl Johny a otočil se směrem k Hornovi. Víla ho chytla za paži a řekla: "Nikdo důležitý? Zachránil jsi mi život. Chci se ti odvděčit." Pak se k němu přitiskla. "Dovol mi aspoň tohle." poprosila ho, Johny neodpověděl jen jí hleděl do očí. "Kdo je pod touhle maskou?" zeptala se a chtěla mu sundat masku, ten ale její ruce chytil dřív než stačila ji stačila uchopit. "Prosím." poprosila víla, Johny jí pustil. Víla mu pomalu sundavala masku. "Ty?" vyjekla překvapeně když mu sundala masku. Johny nic neřekl. Víla se usmála, položila mu ruce kolem krku a přitislkla s k němu a políbila ho........

Boje netrvaly dlouho, slunce se již téměř celé vynořilo z horizontu a svítilo na následky zoufalého pokusu patraků, dostat se přes hlavní dračí linii.
Roztrhané a rozlámané těla patraků byla naložena hromadě a hořela jasným ohněm.
Dračí velitel se zachmuřeně podíval na slunce. Nechtěl věřit tomu, že by vyhráli tak snadno, patrakové nepatří mezi rasy, které by bezúčelně napadali své nepřátelé.
Něco mu tají, otočil svou hlavu k zástupci této namyšlené rasy. Byl to jediný který žádal kapitulaci. A jediného kterého nechali žít. Zatím.


Zlatý tomu nemohl uvěřit. Copak se snad nějakým způsobem dostali skrz jeho obranou linii? A tak rychle?
Ne.. To není možné. Neměl teď čas zkoumat proč, ale jak se přilétajících patraků zbavit. "Sedm. A podle všeho nemají žádná kopí.." zamumlal si pro sebe. To by pro něj neměl být problém, ale...
"Derwíno, jdi na místo, to které jsem ti posledně ukazoval." Zahřměl, ale zůstal u vchodu. Neřekl nic víc, jelikož je možné, že je nějakým způsobem odposlouchávají. Po bitvě určitě nechá pořádně zkontrolovat nejbližší tunely... z myšlenek jej vytrhla znepokojená dračice: "Ale co bude s ..." Nedořekla větu, všechno jí došlo: "Nedělej to, postavíme se jim společně." Řekla rázem odhodlaně.
Pomalu se otočil a dlouze se jí podíval do očí. "Nikdy si neodpustím, kdyby se tobě a našim potomkům něco stalo. Jsi teď královna, pod tvým srdcem spočívá naděje... Naděje pro náš rod." Zlatý uhnul pohledem od Derwininých ohromených očí a zašeptal, "kdyby se mi něco stalo... Pojmenul draka, jenž se vyklube jako první, Desifanes. Což je také mé první... jméno."


Dračice byla stále v rozpacích, nakonec se bez rozloučení otočila a utíkala chodbou do nižších pater. Nechtěla se rozloučit, věřila že se znova shledají. Prostě musí.
Doběhla nakonec až do míst kde vždy bývala královská hnízdiště. udělala krok dopředu a zavadila tlapou o jakýsi kámen. Původně její kámen...

Stály tam celé minuty, dokonce měly pocit že hodiny. Johny stál jako vytesaný z kamene. Když ho víla pustila, chvíly tam stál a koukal na ni. Vila mu prejela rukou po hrudi a usmála se. Johny ji pohladil po vlasech. Pak si nandal masku a jeste chvily se na ni dival. Pak ale slyšel jak mu něco prosvištělo kolem hlavy. Pak spatřil jak kolem něj proletěl šíp. Otočil hlavu ve směru okdud přiletěl, spatřil další víly. "NE!" vykřikla víla která stála u něj a vrhla se před něj aby zabránila vílám střílet. "Uhni!" zařvala jedna víla a napínala luk jak jen to šlo. "NE, nevíte co se tu...." začala víla. "Ale ano, víme co se tu stalo. Chtěl tě napadnout!" skočila ji do řeči druhá víla. "Ne, nechtěl." bránila Johnyho víla. Johny mezitím spatříl jak se velitel násilníků probouzí. Když zjistil co se stalo vzal meč který byl zapíchnutý do země a hodil ho po víle která stála před Johnym. Johny zareagoval dřív než kdokoli jiný protože letící meč chytil dřív než se stačil víly dotknout. Odhodil ho na zem. V dlani mu se shromažďovala energie. Cítil jak energie roste. Když dosáhla velikosti koule tak ji vrhl proti veliteli. Ten jen něco vykříkl. Energie ho odhodila na protější skálu kde začal mrznout, pomalu ale jistě se z něj stával obří kus ledu. Zavládlo ticho, rušené pouze šumem vodopádu.....

Johny zustál stát v postoji který měl při vrhu energického výboje který změnil velitele na ledovou sochu. Všechny víly na něj hleděly neschopny slova. Johny se pak napřímil a pohlédl víly které stály na skále. Víly sklopyly luky ale jedna nešťastnou nahodou pustila tetivo luku a šíp vyletěl směrem na Johnyho. Ten si šípu všiml a jakousi otočkou šípu uhl. Šíp se zapíchl do země takovou silou že se zlomil. Johny pak přemetem vzad odskočil o kus dozadu. "Kdo to sakra je?" zaslechl jak jedna víla vykřikla. Pak nekolika dalšímy přemety se dostal až k Hornovi. Ten zařehtal radostí. Johny vyskočil do vzduchu a saltem ve vzduchu se přetočil tak aby dopadl do sedla. "....tohle neni možné, to nemůže být člověk!" uslyšel jak jedna víla křičela. Pak pobýdl Horna aby se vydal vpřed. Horn se nenechal pobízet a vystřelil jak šíp z kuše.....

//Hej lidi, možná by to chtělo trochu víc aktivity.

// Máš recht, taky mě zajímají příběhy i vás ostatních... Ještě dneska sem napíšu, jenom nevím kdy, ale teď zrovna nemám moc času...//

Po obloze se řítila ohnivá čára, mířila k horám na severu, k domovu majestátných gryfů. K večeru přistáli u nějakého osamoceného, pobořeného stavení. Insolitus měl štěstí, bylo opuštěné. Je až neuvěřitelné jak rychle dokáží pekelní oře cestovat, to co by na koních trvalo nejméně týden, uletěla Kráska za odpoledne. Zítra již budou u gryfu.

Nyní se nabízí filozofická otázka: „Proč Insolitus necestoval sám, když v sedla Krásky by u gryfů byl za pár dní??? 1. Důvod proč tam jede nespěchá, 2. Insolitus má rád společnost, připadá si pak více žijící a když se takhle sešla partička dobrodruhů, tak neváhal

Lusknutí prstů a ve starém krbu vzplál oheň. Kráska si lehla do rohu, dnešní noc bude v této realitě s Insolitem. Ještě než se oba odeberou do říše snů (což v Insolitově případě znamená meditaci, ne spánek), zakryl Insolitus celé stavení maskujícím kouzlem, jenž ho schová před zraky ostatních tvorů. Potom se odebral vedle, již spící, Krásky a začal s meditací.

Vše kolem něj zčernalo, vše ztratilo svůj význam i podstatu. Insolitus pomalu opouštěl své nemrtvé tělo. Prostor kolem se začal chaoticky ohýbat a vlnit. Cítil přímou přítomnost magie, základních sil vesmíru, Tvůrců celého bytí. Zde čerpal veškerou svou sílu, již téměř 50 nic nejedl, nespal ani neodpočíval, vše co potřeboval čerpal přímo odtud. V tomto stavu bylo také velmi jednoduché opravovat poškození svého těla. Náhle si ho napadlo že by se mohl podívat na Eldrika, jak se mu daří. Jediná usměrněná myšlenka stačila, aby se prostor kolem přestal chaoticky měnit, ale aby pevný a přesný tvar Ank dul Ponthy. Insolitova duše prolétala městem směřujíce k Eldrikovu obchodu. Náhle se jakoby zatáhla obloha. Vše zalila temně modrá tma. Vše kolem začalo zamrzat, z hlavního města se stávala ledárium Oblohou se prohnal jezdec na černě planoucím koni. Insolitus cítil chlad a silný vítr. Nějaká síla jakoby ho vytlačovala z města. Otevřel oči! Insolitus nevěděl kdo byla ta postava na obloze nad Ank dul Ponthy, ale věděl že něco se děje. Musí se co nejrychleji vrátit. Měl zas zlé vidění.

hele Johny vis co me prekvapilo??? Ze kdyz te naposledy polibila ta vila, tak ze jsi neomldlel, nebyl omracen ci uspan

PS: jeste jeden takovej malej dotaz. To jak jsi se tedka popsal v nekolika poslednich prispevcich vypada jako by jsi byl Sub Zero, ale na tom obrazku co jsi nedavno prilozil to je Schorpion, ne???

Takhle: Zapomel jsem se o tom zminit, diky ze jsi mi to pripomel. Vzhled mam Scorpiona, ale schopnosti Sub-Zera. Jedina schopnost od Scorpiona je teleportace.

A proč bych měl omdlít když mě políbila víla?

mno jelikoz v pokazde pred tim kdyz te polibala tak jsi usnul

jinak muzu se zaptat jak jsi k tem schopnostem prisel??? Mel jsi ty schoponosti od zacatku a jen je nepouzival (protoze ze zacatu si se popisoval jako cisty bijec), nebo jsi k nim nejak prisel??? Pokud jsi se ziskal nejak v prubehu, podel se s nami o to