StarCraftCZ.com


Fórum o pokračování slavné RTS.
Právě je úte 08. črc 2025 9:47:17

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina





Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 1540 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 128, 129, 130, 131, 132, 133, 134 ... 154  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Nekonečný příběh
PříspěvekNapsal: ned 30. pro 2007 22:20:02 
Offline
Uživatelský avatar
 ICQ  Profil

Registrován: stř 04. črc 2007 22:37:19
Příspěvky: 476
Ne ze bych chtel prudit, ale nechteli byste se venovat NP a ne offtopicu??
NP mam vazne.

_________________
Wassup?


Nahoru
Odpovědět s citací  

 Předmět příspěvku: Re: Nekonečný příběh
PříspěvekNapsal: pon 31. pro 2007 11:07:30 
Offline
Uživatelský avatar
 Zobrazit autorovy stránky  Profil

Registrován: pát 08. čer 2007 7:21:06
Příspěvky: 441
Bydliště: Jeskyně nalevo u Zlatých hor
eilerten nandat vrara nandanne, sebenne elg eilenne na agiten
Dragon law is to forever rule, to love and to live in secrets
Všichni draci z Dračí Říše vám přejou vše nejlepší do nového roku, hlavně hodně OHŇOstroje, chlastu a pohody (nemusí být nutně v tomto pořadí) a já se k nim přidávám a přidávám jako obvykle další část...

Zase ten samý sen... Letěl jsem nad stromy, které v celku tvořili les Pinetall a mezi nimi se klikatila řeka Zlatá záře, konečně jsem zahlédl svůj cíl. Vznesl jsem se nad něj, připraven ho usmažit. Mohutně jsem do sebe nasál vzduch, ucítil jsem jak ve mně chemikálie vačínají vřít. Vychrili jsem ohromnou masu ohně okolo svého cíle, přitom jsem cítil jak se mi příjemně ochlazuje tělo. Přes kouř který vydávala mokrá tráva jsem nic neviděl, ale ucítil jsem nával hněvu...
Z kouře na mně vyletělo kopí. Jen těsně minulo mé levé křídlo. Musel jsem přistát. Další kopí, tentokrát zasáhlo cíl. Z břicha mi začala téct krev, nebylo to nic vážnějšího. Kouř se rozptýlil, a já uviděl človíčka a kruhovou oblast okolo něj naprosto nedotčenou ohněm. Rána pálila jako bych ji měl nad otevřeným ohněm... Z dvounožce vycházel strach. Skvělé... Naznačil jsem ránu pravou tlapou, člověk očekával ránu z prava, ale místo toho jsem mu ukousl hlavu. Postavil jsem se nad bezváldné tělo a zařval jsem. Zakousl jsem se do kopí zabodnutého do mého břicha a vyrval jsem ho. Rozzuřeně jsem zmáčknul čelisti, kopí se zlomilo. Vytáhl jsem z říčky zelenou kouli. roztavil jsem ji svým dechem a chystal jsem se vznést. Když v tom se za mnou kdosi ozval... "Probírá se!"
Otevřel jsem oči. Morphin se na mně vystrašeně podíval, nedíval se ale na mně, díval se kamsi níž... Pak jsem si všiml, že mi z břicha teče krev...

_________________
"Zabít nebo být zabit není nic nepřirozeného... Narozdíl od života beze smyslu."
"Dlouhý styk se zlem, stejně jako s dobrem vede k tomu, že v něm člověk nalezne zalíbení..." -Lucius Annaeus Seneca

Můj YouTube blog
Rytíři!


Naposledy upravil ASS_Sasin dne pon 31. pro 2007 15:29:22, celkově upraveno 1

Nahoru
Odpovědět s citací  

 Předmět příspěvku: Re: Nekonečný příběh
PříspěvekNapsal: pon 31. pro 2007 15:08:07 
Offline
Uživatelský avatar
 Zobrazit autorovy stránky  ICQ  Profil

Registrován: úte 05. čer 2007 5:39:34
Příspěvky: 371
5 kamenných zubů, seřazených v kruhu, se zlověstně tyčily k nebi. Byly jak rozevírající se tlama nějakého gigantického tvora. Temná, zrádná mlha, tak hustá že by se dala ukrojit, líně ležela všude v okolí. Země okolo byla vyprahlá, spálená ač slunce sem ani ve dne nesvítilo. A to ticho. Nikde ani zvuk, zádní ptáčci, žádná zvěř. Prostě mrtvolné, hrůzu nahánějící ticho. Přítomnost zla zde byla zcela hmatatelná. Na toto místo bych se nechtěl podívat ani snu, natož doopravdy při plném vědomí. Náhle nekonečný klid prolomilo řehtání koně. Chvíli poté se vedle kamenů zhmotnil Jezdec na ohnivém koni. Kůň se vzepjal na zadní a strašlivě zaržál. Jen ten zvuk by dokázal zabíjel. „Vylezte!!!“ rozkázala postava v černé kápy v sedle pekelného oře „Vylezte a otevřete bránu, na druhé straně již čekají!!! Rychle“ Náhle se všude v okolí začali zhmotňovat démoni. Velcí, rudí, s nenávistnými pohledy. Během několika okamžiků byl prostor kolem kamenů zaplněný, zhruba 30, po zuby ozbrojenými, krvelačnými bestiemi. Všichni démoni poklekli před jezdcem a poté přistoupili ke kamenům. Za pár chvil se uprostřed kamenů začal formovat rudý portál. Všude šlehali krvavé blesky a místo celé se naplnilo mocnou magií. Když byl portál hotov démoni opět poklekli a zmizeli stejně rychle jako se objevili. Jezdec slezl z koně stoupl si kousek opodál a čekal. Pomalu začali bránou přicházet bytosti nejrůznější bytosti. Asi za 3 hodiny, když už vedle portálu stálo 5 démonů, jezdec pomalu vstal. Všichni se na něj, až s posvátnou bázní, otočili a poslouchali co jim chce říci. ……..

Tak a to je pro tento rok vše, pokračování mám již napsané, ale hodím ho sem asi až 2. (možná 1. večer) ať vás trošku napnu ]:->

Jinak přeji všem skvělé strávení Silvestra, hodně zábavy, silné žaludky a játra, žádné nehody a v roce 2008 se na vás všechny i na NP2 budu moc těšit

Bum bum bum už slyším bouchat rachejtle

_________________
Hrozivý a krutý vrah Insolitus
v pondělí 31.3. zavraždil svou první oběť, vražda se odehrála na půdě FF UK, před zraky všech jejích spolužáků
v úterý 1.4. zavraždil mladého muže před branami zš slovenská

Mafie 2008


Nahoru
Odpovědět s citací  

 Předmět příspěvku: Re: Nekonečný příběh
PříspěvekNapsal: pon 31. pro 2007 18:07:13 
Offline
Uživatelský avatar
 Profil

Registrován: čtv 28. čer 2007 14:05:54
Příspěvky: 466
tak já taky něco na konec roku napíšu.

Už zase noc. Temná a tajemná... a zase bez spánku. Sedím u ohniště a pozoruju žhavé uhlíky. Přiložim poleno a rozhlédnu se. Uvidím jak někdo nebo něco proběhne mezi stromy. Zpozorním, vytáhnu meč a z ohně vytáhnu hořící větev. "Co to sakra bylo?" Pomyslím si. Rozhlížím se všude kolem. Ostatní budit nebudu ještě by mě zmlátili že se nevyspali. Nic se neděje asi planý poplach. Zase si sednu, větev vrátím do ohně a schovám meč. To byla chyba. Hned jak sem zasunul meč tak po mě něco skočilo. Ležím na zádech a jen tak tak držím před mojím obličejem ohromnou vlčí hlavu. "Na vlka je to moc velké, to vlk nebude." Přemíšlel jsem. Uviděl jsem jak my jeho slina stéká na moje brnění. "Tak to teda ne na brnění mi slintat nebudeš!" Zařval jsem a chytnul ho pravou rukou za dolní čelist, levou za horní. "Ty ha**le!" Zařval jsem znovu a trhnul. Dolní čelist mu spadla dolu a on vyskočil přede mě. Konečně jsem si byl jistý co to je... Vlkodlak. Na těle měl cáry oblečení a na pravé noze měl kus kalhot. Rukama (jestli se to dá tak říct) se držel za tlamu. Vstal jsem a znovu zařval: "Kvůli tobě mi bude reznout brnění, to ti nedaruju!" A vší silou ho kopnul do břicha. Asi to bylo pořádně silně protože odletěl asi 2 metry a narazil do stromu. Vyrazil jsem chůzí za ním, tohle si vychutnám. Z jednoho stanu vykoukl Johny: "Co se to tady sakra děje, nemůžu spát." Když to dořekl tak uviděl mě jak jdu pomalu za tím vlkodlakem a vytahuju meč. "Né rychle ho zabij než..." Říct to nestihl protože se stalo čeho se obával. Vlkodlak zavil. No zavil, byl to takový hlasitý skřek protože nic jiného s rozlámanou hubou nedokázal. Byla slišet odpověď... teda odpovědi. Ze všech stran se ozívalo vytí. "CHCÍPNI!" zařval jsem a meč jsem vlkodlakovi vrazil do srdce. Ten jenom něco zaskřehotal a zemřel. Zahlédl jsem ze má v tom kousku kalhot kapsu. Šáhnul jsem do ní a vytáhl nějakou lahvyčku. "Musíme vzbudit ostatní, tolik jich nevzládneme." Řekl Johny. Pohlédl jsem na oblohu a řekl jsem si: "Alespon se nebudu nudit." :twisted:

No tak přeju všem hodně štěstí a zdravý do nového roku.

_________________
I fantazie má své hranice. A my? My jsme tu od toho, abychom je překročili...


Nahoru
Odpovědět s citací  

 Předmět příspěvku: Re: Nekonečný příběh
PříspěvekNapsal: pon 31. pro 2007 20:03:55 
Offline
Uživatelský avatar
 Zobrazit autorovy stránky  Profil

Registrován: pát 08. čer 2007 7:21:06
Příspěvky: 441
Bydliště: Jeskyně nalevo u Zlatých hor
Tak, můj naprosto poslední příspěvek v tomto roce, těším se s vámi na příští rok!
Kaine a ostatní? Kdepak jste?

Sotva se můj stav začal zlepšovat, okamžitě se mi musí přihodit tohle... Postavil jsem se, ale zatočila se mi hlava, tak jsem se přidržel stěny. Po chvíli se svět srovnal. Morphinovi jsem řekl vše, co jsem dosud prožil ve svých snech. "Šel" Vyhledávat rady u Kary, ale ačkoliv netuším proč, nikomu o tom nesmím nic říct, dokonce ani Zlatému, prý "Dokud se vše nevysvětlí."
"Tady!"
Zlekl jsem se, ale byl to Morphin, držel nějakou robustní knihu, chtěl jsem se zeptat jestli je to jeho životní hobby děsit ostatní, ale raději jsem mlčel. Tvář se mu zasmušila a jeho vrásky se zvýraznili na tváři: "Souboj o duši..." zamumlal
Měl jsem pocit že jsem o tom někde slyšel, ale nemohl jsem si nic vybavit: "Co to znamená? To nezní příliš dobře..."
Morphin se mi podíval zpříma do očí, neuhnul jsem pohledem. Někdo ví, že jsi tady, víš jak jsem ti říkal že draci si navzájem nemohou cítit emocionismus a také že jsou naprosto imunní vůči magii postihující mysli?"
matně jsem si vzpomněl: "No... ano, chceš tím říct že?..."
Morphin kývl hlavou: "Myslím že někdo chce Zlatého zavraždit, ovšem draci jsou imunní a já jsem příliš mocný, jediná loutka jsi tady ty. Víš kdyby ten někdo souboj ve tvých snech vyhrál... Ovládl by přibližně na 24 hodin tvou msl i tělo. Po uplynulé době by ses probral a vůbec nic by sis nepamatovval."
Zamyslel jsem se: A co kdybych se tomu souboji vyhnul? Drakomág odnesl knihu do poličky: "Pak by magie určila jako vítěze vyzyvatele... Víš ty první dva boje, byly jen zkoušky, chtěl si tě vyzkoušet. Ohledně té otravy vody, je možné, že se něco takového stane, říše magie a snů jsou propojeny, a abych odpověděl i otázku na kterou se jistě zeptáš. Musíš se vydat k tomu místu, které potkávaš ve snech a porazit jej osobně, jedině tak zvítězíš nadobro."
Cítil jsem se naprosto bezmocně: "Ale, jak? Vždyť se ještě ani neumím proměnit v draka, mé magické schopnosti jsou velmi malé a mám meč se kterým ani neumím zacházet..." Morphin se konečně usmál: "Běž ven"
"Ale.."
"Prostě jdi..."
Vůbec se mi to nelíbilo, ale šel jsem, zjistil jsem že z rány na břicha zůstala jen jizva a hlava mě už nebolela. Jenže... Ucítil jsem že je v mém organismu něco špatně... Krev jakoby začala proudit opačným směrem, doslova jsem cítil jak se mi převracejí střeva. Nohy se mi začaly zalamovat a taky zvětšovat. Pálily mně oči tak jsem je zavřel, od zad dolů jsem ucítil zvláštní tlak. Kůže se mi začala měnit. Nohy svou změnou stavby mě již neudrželi a spadl jsem na ruce, jenže... Měl jsem jen tři prsty, a jeden prst jakoby mi vycházel z dlaně. Polkl jsem, ale ucítil jsem že mám delší krk.
Otevřel jsem oči. Svět měl lehounce načervenalý odstín, který jsem po pár chvilkách přestal vnímat. ale to co jsem uviděl by mi nikdo neuvěřil, byl jsem pokryt spoustou nazlátlých šupin, měl jem protáhlý nos, ehm, spíš čenich. No upřímně, po zbytek života patřil Morphinův vtip o tom jak jsem se tvářil když jsem se poprvé proměnil na draka mezi ty nejlepší...

_________________
"Zabít nebo být zabit není nic nepřirozeného... Narozdíl od života beze smyslu."
"Dlouhý styk se zlem, stejně jako s dobrem vede k tomu, že v něm člověk nalezne zalíbení..." -Lucius Annaeus Seneca

Můj YouTube blog
Rytíři!


Nahoru
Odpovědět s citací  

 Předmět příspěvku: Re: Nekonečný příběh
PříspěvekNapsal: pon 31. pro 2007 22:08:39 
Offline
Uživatelský avatar
 ICQ  Profil

Registrován: stř 04. črc 2007 22:37:19
Příspěvky: 476
Nebudu pozadu.

Killer otevřel jeden stan a zařval do něj: "VSTAVAT, jdou sem..." nedořekl protože dostal do hlavy polštářem. "Co děláš?" zahoukal Insolitus. "Mame společnost vlkodlaci." odpovedel Killer a mrštil ho zpět. "A kvůli tomu mě budíš? Dej jim lektvar a rano mi rekni." zahuhlal Insolitus. "Vzbuď se jde sem houf vlkodlaku, ja a Johny je samy nezvladneme. "Jezisi, ty jsi ale otravnej." zabručel Insolitus a vstal. "Jestli je to jen zdani tak me muze prastit polstarem." odpovedel Killer. Mezitim Johny sel vzbudit Satyru. "Satyro...." nedorekl protoze mu spadla celist. Satyra levitovala nad zemi. "Satyro, vstavej jde sem houf vlkodlaku." rekl Johny a jemne ji zatrasl. Kdyz vykoukl ze stanu aby se ujistil ze Killer zbudil Insolita, kolem hlavy mu proletela ruda ohniva koule. Konecky nekolika mu vlasu ohorely. "Co blaznis Satyro?" zarval Johny. "Promin, ja nechtela. Neni ti nic?" zeptala se polekana a rozespala Satyra. "Ne nic mi neni." odpovedel znacne podrazdenene Johny. Mec u boku modre vzplal, jeho kristalova cepel dodavala plamenu modrou barvu. "Uz jsou tady." prohlasil Killer. "Lidi, kouknete do lesa." dodal Insolitus. Postavy vlkodlaku byly vsude kde jen byly videt. "Lidi tak tohle jsem opravdu necekala. Proc na nas utoci?" zeptala se Satyra. "Ale, zautocil na me jeden vlkodlak, ja mu zlomil hubu, on vydal skřek podobnej zavytí, tahle banda chlupatejch bastardu mu na to odpovedela." odpovedel na jeji otazku Killer. "Jsou to hnusny chlupaty, slintajici potvory. Mel jsem krasnej sen a tahle havet mi ho prekazila" dodal velice podrážděně Insolitus. "Kdo uděla první krok?" zeptal se Johny. Nemusel cekat protoze jeden z mohutnejsich vlkodlaku se rozebehl proti Satyre ktera stala pred Johnym, zady k vlkodlakovi. "Satyro, pozor!!" zarval Killer a skocil po Satyre. Vlkodlak byl zrovna ve skoku. "Jezisi Kriste!" vydal ze sebe Insolitus. Johny jen vytřeštil oči. Vlkodlak ho povalil a sapal se po nem. "Fuj, ty vole. Mel bys neco udelat s tim dechem." zalapal po dechu Johny. Jednou rukou drzel vlkodlaka pod krkem a odtahoval ho od sebe a druhou rukou patral po meci. Kdyz ho nasel, snazil se ho pritahnout k sobe, neslo to. Byl moc daleko. Vlkodlak vytrestil oci a jeho vaha se zdvojnasobila, hlava mu poklesla. Podival co se stalo zjistil ze nad nim a nyni mrtvym vlkodlakem stoji Insolitus a vytahuje z tela vlkodlaka svuj mec. Johny shodil vlkodlaka ze sebe a s pomoci Insolita vstal. "Diky, mas to u me." podekoval Johny. Insolitus na to nestihl nic rict protoze houf vlkodlaku zavil a rozeběhl se ke skupince s vrcenim a vytim......

_________________
Wassup?


Nahoru
Odpovědět s citací  

 Předmět příspěvku: Re: Nekonečný příběh
PříspěvekNapsal: pon 31. pro 2007 22:28:12 
Offline
Uživatelský avatar
 Profil

Registrován: čtv 28. čer 2007 14:05:54
Příspěvky: 466
hmm tak jak sem si všiml tak sem nám to pěkně zavařil co kucí

_________________
I fantazie má své hranice. A my? My jsme tu od toho, abychom je překročili...


Nahoru
Odpovědět s citací  

 Předmět příspěvku: Re: Nekonečný příběh
PříspěvekNapsal: pon 31. pro 2007 23:01:44 
Offline
Uživatelský avatar
 Zobrazit autorovy stránky  Profil

Registrován: pát 08. čer 2007 7:21:06
Příspěvky: 441
Bydliště: Jeskyně nalevo u Zlatých hor
Jak říkají draci, nyní není tak špatně aby nebylo hůř... ale vždycky existuje naděje i v té beznadějnější situaci...
Ssssilvsesssstr!!!!

_________________
"Zabít nebo být zabit není nic nepřirozeného... Narozdíl od života beze smyslu."
"Dlouhý styk se zlem, stejně jako s dobrem vede k tomu, že v něm člověk nalezne zalíbení..." -Lucius Annaeus Seneca

Můj YouTube blog
Rytíři!


Nahoru
Odpovědět s citací  

 Předmět příspěvku: Re: Nekonečný příběh
PříspěvekNapsal: úte 01. led 2008 15:13:26 
Offline
Uživatelský avatar
 Profil

Registrován: ned 05. srp 2007 13:50:48
Příspěvky: 143
Bydliště: In my head, under my soul
...malinko se omlouvám, že jsem dlouho nepsal, ale komp se přeinstalovával. Také bych chtěl upozornit, že nebudu psát tak často jako kdysi a to proto, že se nezadržitelně blíží datum mé maturity. Ano dámy a pánové, mé dny na gymplu se blíží ke konci a já přeci jen chci aby tomu tak opravdu bylo a pokud možno co nejdzárněji. Ale psát sem budu...přeci jen je to pro mě tak trochu droga...

Kain se probudil. Jeho temná křídla ho nesla bezustání dva dny a dvě noci. Jenže již od první noci, kdy spatřil mrak, bylo velice těžké rozeznat kdy se jednalo o den a kdy o noc. Zlověstně vládnoucí tma tu byla stále. Vypadala neklidně, až takřka neškodně. Ačkoliv prastaré věci se již daly do pohybu.
Kain zvýšil tempo letu. Něco bylo špatně. Tak špatně, že měl chuť to tak nechat. Jenže to nešlo. Zklamal by Purpurového.
Právě prolétával nad rozlehlým lesem když zaslechl zavytí. Z tréninku Hnědých poznal, že se jedná o vlkodlaka volajícího o pomoc. Bělovlasí muž se pousmál a čekal. Ano. Vlkodlačí bratři odpověděli. Rychle a rázně, avšak ono množství Kaina překvapilo. Mile. Ten kdo se opovážil sáhnout na toho umírajícího chlupáče bude mít nemalé problémy. Kainovi to nedalo a rozesmál se. Bezvýznamné chichotání se postupně proměnilo v hysterický záchvat zlovolného smíchu. Nad letícím Kainem se temné mraky začali shlukovat do spirály. V této mase stínovládců to fialově zapraskalo a z nitra spirály vyšlehl fialový blesk, který se hladově, a s potěšením s jakým se Kain smál, zakousl do rozlehlého lesa.
Sartharský anděl se jen za sebou s úšklebkem ohlédl. Přitáhl si k sobě Lilithinu slzu , která opět začala ze své lesknoucí se černé čepele hladit vzduch svým fialovým proudem energie.
Kain zpozorněl.
Poznal, že se blíží takřka k nitru této nečisté anomálie. Přimhouřil své stříbrné oči bez panenek. Toto již nebyl mrak. Jak stoupal výše pocítil jak temná esence se začíná lepit jako tenounká pavučina, zplozena jakýmsi tisícihlavém davu nočních pavouků. Průlet se tedy stával obtížnějším a obtížnějším. Kain si uvědomil, že musí letět přímo a nepropadnout panice. Protože zamotat se do této sítě nečistých sil by znamenalo pomalé umírání tím nejhorším způsobem.
Zastavil se. Několika švihy své zbraně se zbavil nespočtu vláken temnoty, která již hladila jeho tělo jako roztoužená vampíří dívka, jenž čeká jen na to jak se bude moci zakousnout do sladké horké tepny a vysát životní sílu. Kain se rozhlédl kolem sebe. Zavřel oči a cosi zašeptal v neznámém jazyce. Jeho vidění se změnilo na fialové a i jeho oči dostali nádech obsidiánového ametystu, jenž jeho hladký povrch hyzdilo několik rubínových žilek. Vlasy zčernaly, prsty se proměnily v ostré hákovité drápy a celé tělo zesílilo.
Pustil Lilithinu slzu , která se nyní vznášela vedle něho a rozepnul svou zbroj. Sevřel své ruce do potřebné polohy. Velice zhluboka se nadechl a vdechl tak část pavučin této magie.
Chvíli se nic nedělo.
Kainovi však náhle začala rychleji proudit krev v žilách. Svaly dostávali křeče a Kainovi ztemnělé oči začali plát rudým plamenem. Drápy se třikrát prodloužily. Vlasy divoce tančili jak při tanci sta tornád. Jejich havraní barva se zpátky vpíjela Kainovi do hlavy získávaly zpět svou čistě bílou barvu s nádechem platiny. Bolestivé svalové stahy také začali mizet. Srdce přestalo tlouct. To byl ten praví okamžik. Kain si vrazil svou pravou ruku do hrudi. Díky drápům to nebyl problém. Po těle mu začala stékat jeho černá krev, ale rána se rychle hojila. Po pár sekundách nebylo po zranění ani stopa. Srdce začalo opět proudit krev do cév a nestvůrné pařáty opět nabývaly podobu rukou. Oči se vyčistily a zbyl jen opět lesk čistého stříbra.
Kain zhluboka vydechl. Zvedl svou ruku a podíval se na svůj poklad, který mu nyní ležel v dlani. Byla to část podstaty oné temné anomálie. Díky bolestivému rituálu byl Kain schopen se takto dozvědět o jakékoliv magii informace, které by lidským mágům trvalo staletí ne-li tisíciletí než by je získaly. Sevřel malou černou kuličku a přiložil si ji k čelu.
Jak čekal, ucítil vibrace. Bylo to vtělení magie. Temné a prastaré magie. Magie jenž pomalu, ale jistě ovládá mysl. Hlodá uvnitř duší a vytahuje ven zakořeněnou nenávist a agresivitu vůči všemu živému. Očarovaný má touhu zabít vše kolem sebe, a když je dokonáno vrhne se zběsilostí sám na sebe. Kulička se pomalu proměnila v prach.
Nyní prohlédl. Vzal Lilithinu slzu a hodil ji veškerou silou nad sebe. Kosa poháněná nejen silou vrhu, ale i temnou energií prudce vylétla a zakousla se do neviditelné bariéry. Na ní se po nárazu vytvořila pavučina a začala praskat. Kain nic nečekal. Vyletěl, vzal si kosu a znovu ji zabodl do popraskané ochrany. Náhle se ozval zvuk jak když se roztříští tisíce zrcadel a před Kainem se zhmotnila postava v zářivém bílém plátovém brnění. Kain si ji mlčky prohlédl. Zřejmě to byl muž, a i když měl na sobě helmici bylo vidět, že je překvapen a vyděšen. Ach. Kain si mohl na jeho strach takřka sáhnout. Jak nádherná věc je ten emocionismus. Avšak jeho opájení nemělo dlouhého trvání. Náhle se roztříštěné kousky začaly dávat dohromady a kolem bílého rytíře začalo spoustu hlasů odříkávat zaklínadlo.
“Ne!“, zakřičel Kain. „Oni tě nezachrání. A ty! Ty budeš klíčem k jejich potrestání.“
Kain se několika rychlými kroky vrhl k muži. Strhl mu helmu a zadíval se mu hluboce do jeho vyděšených očí.

Tomu zčernal svět. Viděl jen obrovské Kainovi oči, od kterých nešlo uhnout pohledem…


…a co se s ním stalo dál se dozvíte zase příště :twisted:
P.S. Zdendo, já ti dám se nechat obětovat a nechat tvou sestru takhle čarovat :twisted: :twisted: :twisted:

_________________
" Better to reign in hell than serve in heaven " (J.Milton)


Nahoru
Odpovědět s citací  

 Předmět příspěvku: Re: Nekonečný příběh
PříspěvekNapsal: úte 01. led 2008 20:03:19 
Offline
Uživatelský avatar
 Zobrazit autorovy stránky  Profil

Registrován: pát 08. čer 2007 7:21:06
Příspěvky: 441
Bydliště: Jeskyně nalevo u Zlatých hor
Udiveně jsem se podíval na Morphina, kterému se na tváři vloudil jeden z jeho škály úsměvů, a pak jsem řekl: "Toit ois? Ieo eilert..." ačkoliv jsem v duchu slyšel že říkám: "Co to je? Já jsem drak..."
Morphin si mně prohlížel jako dítě, které právě namalovalo něco hezkého a rodiče ho za to pochválili: "Rei" - "Správně"
"Ae eilerten erdoten?" - "Je to dračí jazyk?"
"Rei" - "Správně"
"Temaga ol erdonne gaurert erdoten?" - "Jak mám mluvit lidským jazykem?"
(Konverzace i nadále probíhala dračím jazykem, ale kvůli neúplnosti slovnku a času stráveným nad překládáním nadále píšu jen česky)
Naajednou jsem si uvědomil, že mám o tři končetiny navíc, byl to zvláštní pocit, se zájemem jsem se okusil pohnout křídli, šlo to tak lehce... Sice mi chvíli vadilo, že mám ocas, ovšem i na to se dá zvyknout.
Morphin zpozoroval můj zájem v mém novém těle ale odpoěděl na předešlou otázku: "Neumíš mluvit lidským jazykem, stejně tak jako neumíš mluvit dračím ve své lidské podobě, tvé těla jsou navzájem propojeny, pokud se zraníš v dračí podobě, zraní se i tvé lidské tělo a naopak." Odmlčel se, jelikož jsem zrovna otáčel svůj dlouhý krk do všech stran... "Navíc stejně rychle stárneš, pokud je ti dejme tomu dvacet v lidské podobě, jako drakovi ti bude 80 let. Každopádně, tohle není tvůj dračí protějšek." Při posledních slovech jsem přestal zkoumat své tělo a zpozorněl jsem. Morphin nejspíš pomalu ztrácel nervy z mé nesoustředěnosti, takže chvilku pozornosti uvítal: "Tohle byla Transformace, složité kouzlo, kterým dokážu udělat téměř kohokoliv do čehokoliv. Jakmile tě naučím proměnit se do draka, je velmi pravděpodobné že budeš vypadat jinak a taky, že nebudeš mít zlaté šupiny."
Pocítil jsem zvláštní hořkost v krku... Aniž bych věděl co se to se mnou děje, instinktivně jsem otevřel tlamu a z úst mi vyšlehl oheň, omylem nasměrovaný na Morphhina. Zpanikařil jsem, já ho zabil! Co...
Morphin vypadal opravdu mrzutě, upřímně začal se ke mně chovat jako k dračímu mláděti: "Proměna za necelou hodinu vyprší, tak se nezlekni a přijď pak zase ke mně." Morphin se otočil a s prásknutím za sebou zavřel dveře. Emocionismus o kterém mi vyprávěl začal fungovat, dokázal jsem docela přesně popsat, v jaké části domu je mrzutost...
Ještě asi čtvrt hodiny jsem objevoval výhody svého nového těla. Ovšem pak jsem se rozhodl projít, po zadních se mi sotva povedly dva nebo tři kroky, po čtyřech to nebylo moc příjemné, ani rychlé ale šlo to lépe.
Pro draky jsem byl jako šašek, většina starších i mladších draků se na mně přišla podívat, byly by snad i uzavírali sázky, kdyby to byli trochu víc lidé.
I když jsem měl křídla, nemohl jsem se vznést. A já věděl že to potřbovat budu. Po chvíli jsem se proměnil zpátky, abych pravdu řekl, přišel mi pobyt v dračím těle jen desetiminutový. Vydal jsem se k Morphinovi, věděl jsem že nebude v nejlepší náladě, když v tom jsem se opět začal měnit do draka... Asi jsem ho vážně urazil tím, že jsem ho málem ugriloval...

Po takovýchto dvou nebo třech etapách proměn se začalo stmívat, a mě se nepodařilo vznést se déle než na tři sekundy, většina obecenstva se vracela do svých jeskynní. Jen jeden malý dráček přišel ke mně. Zblízky jsem ho poznal, byl to ten, který mi dal zprávu o příchodu ostatních dračích králů. Chvíli jsme se na sebe dívali, tentokrát se mě nebál: Pak jsem se jako první zeptal: "Jak se jmenuješ?" Dráček se vznesl a lehce sykavým přízvukem řekl: "Myrshaandormil elek t´tuk...." přerušil jsem ho: "Tak počkej, jak dlouhé jméno máš?" dráček udělal ve vzduchu kotrmelec a bavurvně přistál, mít ruce tak bych mu zatleskal, pak odpověděl: "Jsou v něm zachyceni všichni mí předci... Vyjmenovat je by mi trvalo do úsvitu."
Morphin mi o tom cosi říkal, draci jsou rozděleni do několika kast, ta nejvyšší samozřejmě patří dračím císařům, pod ní jsou různí císařovi oblíbenci, vojevůdci, synové a úplně všechny samice. Níže jsou obyčejní draci, vojáci. Nejníž jsou dračí sluhové, kteří byli ve válkách obyčejně v prvních liniích a sloužili jen první a druhé kastě, tito nosili jen jména důležitých draků...
Dráček viděl můj obdivný výraz a dodal: "Pane, pokud chcete czlétnout, nemávejte jen tak křídly, zaměřte se například na ten kámen, a řekněte si že tam chcete doletět, pak začněte mávat křídly a doufám, že jsem vás neurazil." Dráček sklonil svoji hlavu.
"Ne, spíš ti chci poděkovat."
Tak, teď nebo nikdy. Zamšřil jsem se na ten kámen, zklidnil jsem dech, o nic nejde, je to lehké. Odrazil jsem se a začal mávat křídli. Chvíli jsem se držel ve vzduchu, a pak jsem. Letěl... Bylo to úžasné...Čerstvý noční vzduch... Alespoň pro jednou jsem úplně zapomněl na nebezpečí které mi hrozí a kterému budu muset čelit.


Mezitím Patrak, sedící nehybně na holé skále poblíž Morphinova domu odletěl, vědouc že nese svému pánovi zajímavé novinky...

_________________
"Zabít nebo být zabit není nic nepřirozeného... Narozdíl od života beze smyslu."
"Dlouhý styk se zlem, stejně jako s dobrem vede k tomu, že v něm člověk nalezne zalíbení..." -Lucius Annaeus Seneca

Můj YouTube blog
Rytíři!


Nahoru
Odpovědět s citací  

Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 1540 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 128, 129, 130, 131, 132, 133, 134 ... 154  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina



Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Powered by phpBB © 2000, 2002, 2005, 2007 phpBB Group  
Design By Poker Bandits     
Updated By phpBBservice.nl  
Český překlad – phpBB.cz