...malinko se omlouvám, že jsem dlouho nepsal, ale komp se přeinstalovával. Také bych chtěl upozornit, že nebudu psát tak často jako kdysi a to proto, že se nezadržitelně blíží datum mé maturity. Ano dámy a pánové, mé dny na gymplu se blíží ke konci a já přeci jen chci aby tomu tak opravdu bylo a pokud možno co nejdzárněji. Ale psát sem budu...přeci jen je to pro mě tak trochu droga...Kain se probudil. Jeho temná křídla ho nesla bezustání dva dny a dvě noci. Jenže již od první noci, kdy spatřil mrak, bylo velice těžké rozeznat kdy se jednalo o den a kdy o noc. Zlověstně vládnoucí tma tu byla stále. Vypadala neklidně, až takřka neškodně. Ačkoliv prastaré věci se již daly do pohybu.
Kain zvýšil tempo letu. Něco bylo špatně. Tak špatně, že měl chuť to tak nechat. Jenže to nešlo. Zklamal by Purpurového.
Právě prolétával nad rozlehlým lesem když zaslechl zavytí. Z tréninku Hnědých poznal, že se jedná o vlkodlaka volajícího o pomoc. Bělovlasí muž se pousmál a čekal. Ano. Vlkodlačí bratři odpověděli. Rychle a rázně, avšak ono množství Kaina překvapilo. Mile. Ten kdo se opovážil sáhnout na toho umírajícího chlupáče bude mít nemalé problémy. Kainovi to nedalo a rozesmál se. Bezvýznamné chichotání se postupně proměnilo v hysterický záchvat zlovolného smíchu. Nad letícím Kainem se temné mraky začali shlukovat do spirály. V této mase stínovládců to fialově zapraskalo a z nitra spirály vyšlehl fialový blesk, který se hladově, a s potěšením s jakým se Kain smál, zakousl do rozlehlého lesa.
Sartharský anděl se jen za sebou s úšklebkem ohlédl. Přitáhl si k sobě
Lilithinu slzu , která opět začala ze své lesknoucí se černé čepele hladit vzduch svým fialovým proudem energie.
Kain zpozorněl.
Poznal, že se blíží takřka k nitru této nečisté anomálie. Přimhouřil své stříbrné oči bez panenek. Toto již nebyl mrak. Jak stoupal výše pocítil jak temná esence se začíná lepit jako tenounká pavučina, zplozena jakýmsi tisícihlavém davu nočních pavouků. Průlet se tedy stával obtížnějším a obtížnějším. Kain si uvědomil, že musí letět přímo a nepropadnout panice. Protože zamotat se do této sítě nečistých sil by znamenalo pomalé umírání tím nejhorším způsobem.
Zastavil se. Několika švihy své zbraně se zbavil nespočtu vláken temnoty, která již hladila jeho tělo jako roztoužená vampíří dívka, jenž čeká jen na to jak se bude moci zakousnout do sladké horké tepny a vysát životní sílu. Kain se rozhlédl kolem sebe. Zavřel oči a cosi zašeptal v neznámém jazyce. Jeho vidění se změnilo na fialové a i jeho oči dostali nádech obsidiánového ametystu, jenž jeho hladký povrch hyzdilo několik rubínových žilek. Vlasy zčernaly, prsty se proměnily v ostré hákovité drápy a celé tělo zesílilo.
Pustil
Lilithinu slzu , která se nyní vznášela vedle něho a rozepnul svou zbroj. Sevřel své ruce do potřebné polohy. Velice zhluboka se nadechl a vdechl tak část pavučin této magie.
Chvíli se nic nedělo.
Kainovi však náhle začala rychleji proudit krev v žilách. Svaly dostávali křeče a Kainovi ztemnělé oči začali plát rudým plamenem. Drápy se třikrát prodloužily. Vlasy divoce tančili jak při tanci sta tornád. Jejich havraní barva se zpátky vpíjela Kainovi do hlavy získávaly zpět svou čistě bílou barvu s nádechem platiny. Bolestivé svalové stahy také začali mizet. Srdce přestalo tlouct. To byl ten praví okamžik. Kain si vrazil svou pravou ruku do hrudi. Díky drápům to nebyl problém. Po těle mu začala stékat jeho černá krev, ale rána se rychle hojila. Po pár sekundách nebylo po zranění ani stopa. Srdce začalo opět proudit krev do cév a nestvůrné pařáty opět nabývaly podobu rukou. Oči se vyčistily a zbyl jen opět lesk čistého stříbra.
Kain zhluboka vydechl. Zvedl svou ruku a podíval se na svůj poklad, který mu nyní ležel v dlani. Byla to část podstaty oné temné anomálie. Díky bolestivému rituálu byl Kain schopen se takto dozvědět o jakékoliv magii informace, které by lidským mágům trvalo staletí ne-li tisíciletí než by je získaly. Sevřel malou černou kuličku a přiložil si ji k čelu.
Jak čekal, ucítil vibrace. Bylo to vtělení magie. Temné a prastaré magie. Magie jenž pomalu, ale jistě ovládá mysl. Hlodá uvnitř duší a vytahuje ven zakořeněnou nenávist a agresivitu vůči všemu živému. Očarovaný má touhu zabít vše kolem sebe, a když je dokonáno vrhne se zběsilostí sám na sebe. Kulička se pomalu proměnila v prach.
Nyní prohlédl. Vzal
Lilithinu slzu a hodil ji veškerou silou nad sebe. Kosa poháněná nejen silou vrhu, ale i temnou energií prudce vylétla a zakousla se do neviditelné bariéry. Na ní se po nárazu vytvořila pavučina a začala praskat. Kain nic nečekal. Vyletěl, vzal si kosu a znovu ji zabodl do popraskané ochrany. Náhle se ozval zvuk jak když se roztříští tisíce zrcadel a před Kainem se zhmotnila postava v zářivém bílém plátovém brnění. Kain si ji mlčky prohlédl. Zřejmě to byl muž, a i když měl na sobě helmici bylo vidět, že je překvapen a vyděšen. Ach. Kain si mohl na jeho strach takřka sáhnout. Jak nádherná věc je ten emocionismus. Avšak jeho opájení nemělo dlouhého trvání. Náhle se roztříštěné kousky začaly dávat dohromady a kolem bílého rytíře začalo spoustu hlasů odříkávat zaklínadlo.
“Ne!“, zakřičel Kain. „Oni tě nezachrání. A ty! Ty budeš klíčem k jejich potrestání.“
Kain se několika rychlými kroky vrhl k muži. Strhl mu helmu a zadíval se mu hluboce do jeho vyděšených očí.
Tomu zčernal svět. Viděl jen obrovské Kainovi oči, od kterých nešlo uhnout pohledem…
…a co se s ním stalo dál se dozvíte zase příště 
… P.S. Zdendo, já ti dám se nechat obětovat a nechat tvou sestru takhle čarovat
