|
Nyní následuje 4. část příběhu:
Byli jsme na cestě nejspíš půlhodiny, začal jsem mít žízeň, draci se u mně střídali, vždy jeden šel za mnou ve své lidské podobě, druhý ve své dračí nad námi kroužil. Po cestě jsme potkali ještě asi další tři draky, pokaždé se spolu dali řeči ve svém rodném jazyce. A po chvíli zase odletěli, tak nějak v duchu jsem si přál mít po ruce zbraň, něco s čím bych se cítil jistěji.
"Ssstát!"
Překvapeně jsem se rozhlédl.
Nikde jsem nic neviděl než holou skálu. Snad si nemyslí, že bych ji dokázal vyšplhat? byla skoro kolmá vůči zemi.
Nalevo ode mně jsem uslyšel šustot křídel, byl to můj druhý šupinatý průvodce.
Druhý drak se proměnil do své pravé podoby, oba naráz zvolali:
"Eslem, Michh, Eslem Ukhar Rich!"
Skála se najednou začala bortit. Tušil jsem ale, že tomu tak ale není. kameny se začaly skládat a převracet, rozevíraly se na obě strany až se nakonec odhalil tajný průchod.
Najednou jsem zezadu ucítil nezvyklý žár, "Pohyb!" Zasyčel ten "menší." Nehodlal jsem stát, ale z jeho dechu se mi zamotala hlava, bylo v něm cítit zvláštní směs syrového masa a nějakých kyselých látek, nejspíš před chvíli byl na lovu...
(draci chrlí oheň tak, že jakmile pozřou maso, tak se jim v jejím těle chemicky rozkládá na různé hořlavé látky a teplo, které když reagují s prudkou změnou teploty a O2 tak se vznítí, drak může vychrlit oheň přibližně 3x až 4x po vydatném jídle, pokud se drakům začnou kyselé látky v těle hromadit, tak je většinou vylučují v podobě sekretu, nebo právě dýcháním, ovšem je známo i pár velmi vzácných případů, kdy se draci, tzv. přiotrávili ze vnitř)
Jeskyně to byla obrovská, měla spoustu menších výběžků do stran, některé nikam nevedly, některé se ztrácely v temnotě a z některých vycházeli zvláštní zvuky. Zamrazilo mně do morku kostí z tohohle místa.
Najednou se před námi chodba prudce rozevřela do rozlehlé síně, síň byla velice spoře osvětlené, svítilo zde všehovšudy jen pět loučí, z nich už dvě pomalu dohasínavali, Po stranách této síně byli sochy různých tvorů z dávných dob, na které se již dávno zapomnělo, stejně jako na jejich tvůrce. Zvláštní na nich bylo jen to že i po nesporně dlouhé době co zde tyto sochy musí stát, na sobě neměli mnoho známek znečištění, ani rozkladu, z čehož jsem usoudil že se k nim draci musí chovat s úctou nebo jsou chráněny kouzly.
Jenže, celý tento pohled dokreslovala bytost ležící uprostřed síně.
Ležel tam Zlatý
Světla z těch několika málo loučí, která na jeho obrovské tělo dopadaly se odrážela do všech stran. Působilo to úchvatně, draci kteří mě doprovázeli poklekli tak jak to jen dračí kostra dovede (nutno podotknout, že to působilo spíš komicky než oddaně) a já jsem se k nim přidal.
Mezitím Zlatý vstal a rozepjal svá mohutná křídla, sahala téměř až k okrajům! Rozpětí křídel měl asi 7metrů, vysoký byl určitě o něco víc než 3,5 metrů.
Poté co se protáhl si mně všiml, natáhl svůj obrovský krk ke mně a promluvil neobyčejně dunivým hlasem, přitom naprosto ignoroval mé společníky: "Ty nejsi člověk, ale ani démon, jak ti říkají?"
Měl jsem štěstí, na místě mě nesžral, jak jsem předpokládal: "Jsem Shade Ó nejvyší vládče, přicházím vám pomoct v boji proti démonům"
Mezitím oba mí dračí společníci někam zmizeli.
"Pomoc??? Zlatý zaburácel: Ty??? malá jednohubko nám chceš pomoct? Draci nepotřebují žádnou pomoc!" mezotím jsem se postavil doufajíc že konec bude rychlý a bezbolestný. Ohromný drak stáhnul zpátku svůj krk a vyšlehl oheň ze své tlamy.
Na poslední chvíli však stočil své plameny těsně napravo ode mně. Přežil jsem, sice moje pravá polovina těla byla lehce ožehnutá žárem, ale žil jsem.
Což se nedalo říct o jakési ještěrce, která se schovávala ve stínu, plameny ji zasáhli přímo a z ní toho prakticky moc nezbylo.
Zlatý zjevně uvažoval proč mně nechal na živu.
po chvíli se postavil na zadní a strašilvě zařval. Řev to byl několikanásobně zesílený odrazy od stěn jeskyně a já padl na kolena držíc si uši, bolestí se mi mohla hlava rozeskočit. Pak nastálo naprosté ticho. Ani ostatní obyvatelé jeskyně nevydávali nejmenší hluk.
Zlatý nejspíš potěšený mým utrpením se usmál a vycenil tak své ohromně dlouhé čelisti.
"Dobrá, Ssshhade dovolím ti se k nám přidat, pokud dokáážešš že zza něco stojííš. Vyškrábal jsem se na nohy, ovšem zpráva že mám naději přežít, ba co víc, splnit své poslání mě dodalo novou sílu do života. "Udělám, cokoliv"
Král draků byl, zdálo se, ve skvělé náladě: "Mussíšš projít třemi tesssty,"
pokračoval: "První je test sííly, musíš dokázat že máš ssílu jako kmen hnědýcchh drakůů.
Druhhý test, je testem vyychhytrralosti, hmmmm ten je můj nejoblíbenější... Musíšš přelssstít ssvého nepřřítele a ukáázat že jsi chytrrý jako jáá.
Poslední tesst, je testem loajalityy, k tomutto tesstu se zzatíím dosstali jen dva.... žžádný neusspěl
"Mám rád výzvy"
Konec 4. části
_________________
"Zabít nebo být zabit není nic nepřirozeného... Narozdíl od života beze smyslu."
"Dlouhý styk se zlem, stejně jako s dobrem vede k tomu, že v něm člověk nalezne zalíbení..." -Lucius Annaeus Seneca
Můj YouTube blog
Rytíři!
Naposledy upravil ASS_Sasin dne ned 23. pro 2007 13:43:35, celkově upraveno 1
|
a když se mi to ani po 45 minutách nepodařilo... Pokud si ale chcete prohlédnout mého současného avatara zvětšeně není problém 
, každopádně jakmile dopíšu pátou, a snad poslední část svého příběhu, dám si na chvíli pauzu, a byl bych rád kdyby jste za tu dobu za mně nehráli a abyste nenechali 
