Tohle je asi hlavně o povaze. Někoho frustruje prohrávat a hraje hlavně kvůli pocitu z výhry (že si dobře zahrál a ta hra byla pěkná, si uvědomí třeba až zpětně po jejím skončení - to se stává mně), proto se snaží zlepšovat, analyzovat svoje hry... nejde to vypnout, brain off, zkrátka je to tomu člověku přirozený, že chce vědět, proč prohrál a tytéž chyby neopakovat. A pak jdou lidi, kterým je to fuk a jsou schopni odehrát stovky her, aniž by se dalo mluvit o jakémkoli zlepšení. Oni si prostě hrají to svoje a je jim fuk, zda to vyjde nebo ne.

Táta měl na výšce na koleji dva spolubydlící, co po večerech pořád hráli šachy, jeden byl výrazně lepší a pokaždý vyhrál. Zvláštní bylo, že toho druhýho to stále bavilo :D Hráli třeba 100x, 100x prohrál a stejně hrál dál :D

no ja to osobne hraju for fu, ale jelikoz me desne sere prohravat tak se snazim zlepsovat coz mi moc nejde, o no se blbe hraje kdyz clovek na zacatku se zamysli nad necim a pak zjisti ze misto aby stavel suply depo na 10 je uz 30s v suply bloku .-P
Navic je pravda ze mi dela problem najit muj stly pac nerad hraju to co se hraje standartne a s nestandartem dostavam desne naprdel pac na to nemam vetsinou micro