Ok, moje malá "mini-recenze"
POZOR, SPOILER!!! Kdo to nedohrál celé, ať nečte dál, budu vyzrazovat věci z příběhu!
Dohrál jsem zatím kampaň na Normal, první 4 Challenge a dohrál jsem si na Normal i ty 3 mise, které mi unikly, jak jsem si vybral předtím ty druhé (napoprvé jsem civilisty chránil proti Protossům, pomáhal Toshovi osvobodit Spectery a zaplavil jeskyně pod Charem lávou, aby v poslední misi nechodili Nydus wormové, protože letectvu se se skupinou upgradnutých Vikingů ubráním snadno).
Nejvíc mě asi dostávalo provedení misí, kdy mi opravdu každá přišla nejen originální (jedinečné prvky a jedinečný ráz každé mise, nikdy žádný stereotyp, nikdy 2x to samé), ale zároveň i zábavné, přiměřeně vyrovnané mezi akcí a dynamičností a klidem na prozkoumávání si toho, co chci (takže ani brutální nátlak, že bych nestíhal, ale ani nuda, že bych na cokoli čekal...). Nejvíc mě asi bavily mise: Střídání dne a noci, ničení vlaků, Laser drill, ty jeskyně s lávou (Raynorova ostřelovačka ftw), zachraňování kolonistů v transportech, ta mise se stoupající lávou (Reapeři) a taky ta s ohněm (Supernova).
Lehce negativně hodnotím protosskou kampaň, která mi příběhově přišla trochu moc brzy a hlavně mi nějak moc připomínala W3 (nevím přesně čím; nejvíc mě nebavila asi ta úplně poslední, kde jsem prostě nějakých 45 minut jen se svou 200/200 armádou dával attack-move a pomalu sbíral killy - strašně mi to mimochodem připomínalo Battle of Mount Hyjal), což mi vadilo, k SC se to prostě nehodilo.
Co se obtížnosti týče, na Normal je trochu nevyvážená. Třeba mise s obsazováním televizních stanic (nebo satelitů nebo co přesně to bylo) byla až směšně snadná na to, že byla celkem dost ke konci. Celou mapu jsem vymlátil jen tím samotným Tychusovým Thorem s jedním SCV za zadkem. Podobně trapně snadná mi přišla úplně poslední mise (od které jsem čekal nějakou výzvu, ve skutečnosti jsem prostě jen ke každé straně udělal 2 bunkery, 2 tanky, 2 psi disruptory, celý perimetr jsem obehnal věžema, připravil si větší skupinu Vikingů na lovení Broodlordů a to bylo vše, co jsem potřeboval; když přišla Kerriganka, zapnul jsem Artefakt a napálil do ní několikrát Yamato). Nicméně beru to tak, že je to Normal, tam o obtížnost moc nejde, spíš jen o příběh, takže teď se vrhnu na Hard se všemi achievmenty a uvidíme, jak to budu hodnotit pak
Velmi kladně hodnotím nelinearitu (ačkoli jsem ji před vydáním čekal ještě výraznější), kdy jsem opravdu mnohdy hodně přemýšlel, kterou misi udělám příště (potřebuju akutně jednotku, která se tím odemkne? potřebuju nutně hodně kreditů? potřebuju zrovna zergský nebo protosský výzkum?) a který upgrade v Armory si koupím. Rovněž velmi příjemně mě překvapili Mercenaries, o kterých jsem si původně myslel, že se budou i v rámci misí kupovat za kredity (a tudíž se na ně vykašlu, protože potřebuju upgrady), nakonec je to jinak a já je intenzivně využíval prakticky v každé misi
Lehce negativně hodnotím některé menší bugy, jako třeba zabugovaný follow Medivaců, kdy jsem do jejich upgradů investoval hafo kreditů (zrychlený unload jednotek a hlavně healování 2 jednotek současně) a nakonec jsem stejně po chvíli začal používat opět jen Medičky, protože ty mi tu pěchotu následovaly vždy, zatímco Medivaci měli nepříjemný zlozvyk přestat následovat (bez zjevné příčiny, stopku jsem jim nedal, nic nenabírali ani nevysazovali a jednotka, na kterou měli follow, neumřela).Co se týče příběhu, ten je trochu sporný. Boj proti Dominii super, získávání artefaktů taky super, linie s Toshem a doktorkou taky dost dobré (i když jsem čekal, že mi pak bude výrazně pomáhat, když jsem jí zachránil civilisty a znepřátelil si kvůli tomu Protossy a ona ta kráva odejde
), mise a příběh na Charu taktéž vynikající. Nelíbila se mi ale ta odbočka se Zeratulem, celkově mi to opět v negativním smyslu připomnělo W3 - všichni nepřátelé se najednou spojují proti extrémně mocnému nepříteli, který přišel odnikud. Až moc deus ex machina a až moc vykradená Burning Legion (ok, Blizzard vykrádá sám sebe, což je morálně ok, ale stejně mi to vadí). A to už vůbec nemluvím o tom naznačování, že Zergové vlastně nejsou tak zlí a špatní, to mě vyloženě rozčílilo. Apropó, spekulace - kdo myslíte, že je ten Dark Hungerer? Nějaký odpadlý Xel'Naga, který využil Zergy k zničení ostatních Xel'Naga a vytvoření Hybridů?Dialogy a humor jsou na jedničku, u spousty hlášek Raynora jsem se tu fakt chechtal
Dost mě bavily i ty popisky k nádržím u zergského a protosského výzkumu (zvlášť ta poslední protosská, nad tím se usmívám ještě teď ). Animace jsou trochu sporné. Ty kreslené na jednu stranu naprosto vynikající (zvlášť souboj Zeratula s Kerriganovou a jeho mizení ve stínu, to mě rozsekalo), na druhou stranu až nepříjemně velkou část z nich jsem už viděl v traileru. Tohle se mi u filmů v kině obvykle nestává, tam trailer jen navnadí, ale neříkám si každou chvíli pak při filmu: "Jo, tohle jsem už viděl." Je to způsobené zřejmě jednak tím, že těch kreslených animací je ve hře celkem málo, jednak tím, že v traileru (hlavně ten Ghosts of the Past) ukázali prakticky všechna klíčová místa, tedy až na úplný závěr hry. A ty nekreslené, v game enginu, mi přišly trochu nic moc, míněno graficky. Ale zase to může být způsobené tím, že mám Cinematics na Low a ne na High.K tomu konci hry mám další výtku. Sice mě lehce šokoval, taky je zřejmě celkem nutný k tomu, aby to pokračovalo (protože Kerriganka už začínala být nepřiměřeně silná a v podstatě měla už moc zničit všechny - Terrany i Protossy, čili kampaň za Zergy by pak nebyla žádná challenge a neměla by smysl). Ale stejně jsem změnu Kerriganky zpět v člověka moc nečekal a příliš spokojený s tím nejsem, tak to imho prostě být nemělo. Pak mi ještě přišlo lehce nerealistické, že by kvůli citům zabil Tychuse, jen aby mu ona nechcípla, ale když jsem o tom zpětně přemýšlel, uvědomil jsem si, že ji takhle musel zachránit v první řadě kvůli vzpomínkám od Zeratula, takže je to vlastně ok a logické. Mimochodem tu Tychusovu zradu jsem tušil už od intra
Na závěr jen dodám, že veškeré výtky, co jsem tu psal, nepovažuju za nijak zásadní nebo klíčové, té hře bych dal 10/10 z fleku
A přestože jsem v životě dohrál pár her, které mě naprosto uchvátily a měl jsem z jejich dohrání podobné eufotické pocity (namátkou Half-life 2, The Longest Journey a několik dalších), u žádné se mi nestalo v tak velké míře to, co několikrát u kampaně SC2 - dal jsem třeba 5-6 misí v kuse, chtěl už končit a další misi jsem si jen zapnul s tím, že se podívám, o co v ní jde, savnu a vypnu to. Místo toho na mě hned vyskočili nějací Mariňáci kousek od základny, co akutně potřebovali zachránit, tak jsem pro ně šel 
Mezitím vyskočil hlavní úkol a nějaký vedlejší, rozjížděla se mi základna a po 25 minutách, kdy jsem misi vyhrál, jsem si uvědomil, že jsem vlastně chtěl končit Pralev
P.S. Lost Viking je sakra dobrý
